Výzkumný institut práce a sociálních věcí (RILSA) zveřejnil další výstup svého významného projektu „Současná česká rodina a podpora jejích funkcí“. Publikace se zabývá situací tzv. pečujících sourozenců – dětí vyrůstajících v domácnosti se sestrou či bratrem, kteří z důvodu zdravotního postižení, vážného onemocnění nebo poruchy potřebují dlouhodobou péči. Monografie přináší i doporučení, jak může rodinná a sociální politika přispět ke zlepšení situace těchto rodin a specificky jejich dětských členů, kteří se mnohdy na péči podílejí.
Téma sourozenců dětí se zdravotním znevýhodněním začalo být v odborné literatuře, systému pomáhajících služeb i veřejné debatě reflektováno teprve v posledních letech.
Kamila Svobodová, Kristýna Janurová a Magdalena Bubeníková ‒ expertky z oddělení RILSA Rodinná politika ‒ provedly při výzkumu této problematiky sběr dat prostřednictvím hloubkových polostrukturovaných rozhovorů se sourozenci dětí se zdravotním znevýhodněním a s rodiči vychovávajícími vedle dítěte s handicapem ještě „zdravé“ dítě či děti. Tuto perspektivu doplnily o poznatky odborníků, kteří se ve své praxi setkávají s pečujícími rodinami.
Šetření expertek ukázalo, že sourozenci dětí se zdravotním znevýhodněním se v různé míře podílejí na péči o ně. Tato role přitom významně ovlivňuje jejich vlastní každodenní život.
Výzkum zjistil řadu výzev, kterým pečující děti a jejich rodiny čelí v oblastech rodinných vztahů, volného času, sociálních kontaktů, vzdělávání, pracovního uplatnění i finančního zabezpečení. Jedním ze stěžejních zjištění je, že pečující „rodiny při zvládání náročné životní situace do značné míry spoléhají na vlastní zdroje a neformální podpůrné sítě, zatímco formální podpora jejich potřeby v řadě klíčových oblastí nepokrývá dostatečně nebo jim z různých důvodů není dostupná“.
Nová publikace RILSA přináší i obsáhlou část s doporučeními. Ta zohledňují široké souvislosti dané problematiky a příklady inspirativní praxe z České republiky i ze zahraničí. Doporučení se týkají jak systémové pomoci zaměřené na pečující sourozence, tak podpory pečujících rodin jako celku. Z návrhů vybíráme:
– včas informovat rodiče i pečující sourozence o dostupné podpoře přímo přes klíčové aktéry v systému (praktičtí pediatři, zdravotnická zařízení a zdravotníci, poskytovatelé služeb rané péče, koordinátoři péče či Centra provázení);
– včas identifikovat potřeby a předcházet psychickým i sociálním obtížímpečujících dětí – tyto obtíže povětšinou zůstávají skryté, proto je zásadní vzdělávat odborníky ve školství, zdravotnictví i podpůrných službách v rozpoznávání situace pečujících dětí a v adekvátních způsobech podpory;
– posilovat kapacitní, regionální i finanční dostupnost preventivní i kurativní psychosociální, psychologické a psychoterapeutické pomoci pro pečující rodiny a specificky pro pečující děti;
– podporovat vznik nových i fungování již existujících podpůrných sourozeneckých skupin, které umožňují setkávání s vrstevníky v obdobné životní situaci, vytvářejí prostor pro otevřenou komunikaci a sdílení zkušeností a přispívají k lepšímu porozumění vlastní situaci v bezpečném prostředí pod odborným vedením;pro stabilizaci této služby v systému sociálního zabezpečení doporučují autorky zvážit její zařazení mezi zákonem definované sociální služby;
– podporovat a rozvíjet kvalitu a dostupnost služeb, které převezmou část péče o dítě se zdravotním znevýhodněním nebo dalších praktických povinností v rodině, aby se rodiče mohli soustředěně věnovat svým „zdravým“ dětem a aby na sebe pečující sourozenci nemuseli brát nepřiměřenou pečovatelskou zátěž a odpovědnost.
Nová monografie Pečující děti I: sourozenci dětí se zdravotním znevýhodněním je jedním z výstupů projektu Současná česká rodina a podpora jejích funkcí.
Časopis Geriatrie a gerontologie ‒ odborné periodikum České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně ‒ vydal ve svém 3. letošním čísle článek, který analyzuje a hodnotí, jak česká odborná literatura pojímá nákladovost a efektivitu individualizace dlouhodobé sociální péče. Hlavním autorem stati je sociolog David Kocman, vedoucí oddělení sociálního zabezpečení ve Výzkumném institutu práce a sociálních věcí (RILSA).
Individualizace a personalizace patří mezi velmi výrazné aktuální trendy v dlouhodobé péči. Znamenají odklon od institucionálních forem k péči v domácím prostředí a k rozvoji komunitních služeb. Tento vývoj je i posunem od medicínského k sociálnímu pojetí zdravotního postižení a k etablování individuálních potřeb coby diagnostického základu pro flexibilní, na míru šitou péči a podporu.
Článek z časopisu Geriatrie a gerontologie analyzuje a hodnotí české odborné publikace z posledních 15 let zaměřené na financování sociální péče a ekonomické aspekty individualizace péče. Studie autorského kolektivu vedeného sociologem z RILSA Davidem Kocmanem zjistila, že dosavadní domácí odborná literatura hodnotí individualizaci dlouhodobé péče především prostřednictvím jednotkových nákladů, zejména srovnáním nákladů na hodinu péče v pobytových a terénních službách. Převládající přístup většinou nezohledňuje výsledky péče ani individuální potřeby klientů.
Autoři přehledové studie shledali značnou odlišnost domácí odborné literatury oproti zahraniční a uvádějí, že pro komplexnější hodnocení efektivity je nezbytné propojit ekonomické ukazatele s výsledky péče.
Velmi zajímavá je i pasáž věnovaná terminologické problematice: „Specifickým faktorem metodologických preferencí může být terminologický posun spojený s tím, jak místní praxe přistupuje k překladu výrazu effectiveness. Čeština, na rozdíl od angličtiny, nejčastěji spojuje slovo efektivnost s úsporami, což ovšem odpovídá anglickému termínu efficiency, nikoliv effectiveness. České překlady ekonomické teorie tak hovoří o „analýze efektivnosti nákladů” […] či ‚analýze nákladové efektivity‘ […] s tím, že ‚efektivnost znamená absenci plýtvání neboli co nejefektivnější užívání zdrojů ekonomiky k uspokojování potřeb a přání lidí, (…) takové použití ekonomických zdrojů, které přináší maximální úroveň uspokojení dosažitelnou při daných vstupech a technologiích‘ […] V zahraniční literatuře je přitom pojem effectiveness odvozen od adjektiva efektivní, tedy účinný, a souvisí především s dopady a jejich klinicky definovanou přesností.“
Článek, který zájemcům touto cestou nabízíme v plné verzi, Jaké jsou náklady individualizace dlouhodobé péče? Souhrn evidence z ČR je jedním z výstupů projektu RILSA Budoucí dostupnost, kapacita a potřebnost sociálních služeb a jejich financování.
Výzkumný institut práce a sociálních věcí (RILSA) se již několik let věnuje pravidelnému hodnocení přiměřenosti zákonné minimální mzdy v České republice. RILSA tak činí základě výzkumné potřeby Ministerstva práce a sociálních věcí v souvislosti se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2041 o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii a s ohledem na transpozici této směrnice do české legislativy.
Minimální mzda představuje jeden z hlavních nástrojů politiky trhu práce a sociální politiky. Cílem tohoto nástroje je zajistit důstojné životní podmínky pracujících, omezit příjmovou nerovnost a posílit sociální soudržnost. Po zrušení institutu zaručené mzdy ve mzdové sféře k 1. lednu 2025 zákonná minimální mzda plní úlohu jediné zákonné spodní hranice odměny pro zaměstnance v soukromém sektoru.
Experti z RILSA se ve svých analýzách přiměřenosti minimální mzdy zaměřují na její vztah k základním životním potřebám, mzdové distribuci, tempu růstu mezd a k produktivitě práce.
Zatím nejnovějším výstupem projektu RILSA Přiměřenost minimální mzdy a socioekonomická situace domácností v ČR je studie Analýza přiměřenosti minimální mzdy v České republice v roce 2025.
Citujme z jejích závěrů:
- „Minimální mzda dosahovala v roce 2025 přibližně 4,3 násobku životního minima jednotlivce v hrubém vyjádření a 3,7 násobku v čistém vyjádření. Posun oproti roku 2023 je z velké části důsledkem nominální rigidity životního minima, které nebylo od roku 2023 valorizováno, nikoli růstu reálné životní úrovně.
- Pokud se k životnímu minimu připočítají normativní náklady na bydlení, čistá minimální mzda nepostačuje na pokrytí základních životních nákladů jednotlivce v nájemním bydlení; míra pokrytí se podle velikosti obce pohybuje mezi 80 a 93 % a k plnému pokrytí by bylo třeba zvýšení čisté minimální mzdy přibližně o 7 až 24 %. […]
- V období 2016–2025 bylo tempo růstu minimální mzdy s výjimkou roku 2021 trvale vyšší než tempo růstu průměrné i mediánové mzdy. Minimální mzda v roce 2025 vzrostla meziročně o 10,1 %, zatímco průměrná hrubá mzda o 7,2 % a index spotřebitelských cen o 2,5 %“. (Zvýraznění některých pasáží je dílem redakce aktualit RILSA.)
I zatím nejnovější studie RILSA věnovaná problematice minimální mzdy se těší velkému zájmu masmédií, viz například články zpravodajského webu ČTK České noviny, internetového deníku Aktuálně.cz, deníku Blesk nebo ekonomického deníku e15.
Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhlašuje výběrové řízení na pozici ředitele/-ky Výzkumného institutu práce a sociálních věcí, v. v. i. (RILSA).
Požadavky a další informace naleznete na webu RILSA zde.
29. září proběhlo na pražské ambasádě Korejské republiky setkání, na němž experti Výzkumného institutu práce a sociálních věcí (RILSA) seznámili odborné pracovníky jihokorejského parlamentu jednak s činností RILSA, jednak se situací zdejších odborových organizací, a to s přihlédnutím k mezinárodnímu kontextu a trendům.
Prezentace expertů z RILSA proběhly na základě pozvání jihokorejské strany. Posluchači byli odborní pracovníci kanceláře Národního shromáždění ‒ jednokomorového jihokorejského parlamentu.
Na úvod představil ekonom Kamil Galuščák, náměstek pro výzkum v RILSA, náš výzkumný institut. Socioložka Renata Kyzlinková, vedoucí výzkumného oddělení Pracovní vztahy a pracovní podmínky, a její kolegyně ekonomka Soňa Veverková následně seznámily posluchače s fakty o míře organizovanosti v odborech (i v rámci Evropské unie) a s faktory, které pozici odborů ovlivňují.
V rozpravě kladli jihokorejští hostitelé řadu detailních dotazů k tripartitě, odborové organizovanosti státních zaměstnanců a k diskusím o změnách služebního zákona v České republice. Otázky zodpovídal i Aleš Kroupa, sociolog z výše zmíněného výzkumného oddělení RILSA.
Všechna probíraná témata se setkala s velkým zájmem posluchačů a vedla se o nich detailní debata.
Zájemcům dáváme k dispozici obě prezentace (v anglickém jazyce), které výzkumníci z RILSA využili na zářijovém semináři.
prezentace Kyzlinková, R., Social Dialogue in the Czech Republic (29. 9. 2026)
24. září se v Praze konal workshop, jímž Výzkumný institut práce a sociálních věcí (RILSA) završil jeden ze svých nejvýraznějších projektů posledních let: „FEANCI – Fenomén EAN (týrání, zneužívání a špatné zacházení se seniory) v kontextu sociálních služeb: inovace v detekci, prevenci a péči“.
V pražských prostorách neziskové organizace Život 90 se na workshopu sešlo 35 účastníků ‒ zástupců zájmových organizací, poskytovatelů pobytových i terénních sociálních služeb, Policie ČR, Ministerstva spravedlnosti a další odborníci.
V úvodu workshopu představila socioložka z RILSA Marcela Petrová Kafková hlavní zjištění projektu FEANCI. Ze závěrů jedinečného kvantitativního online dotazníkového šetření (respondenty bylo 973 pracovnic a pracovníků v sociálních službách) vybíráme:
- Více než dvě pětiny zaměstnanců se velmi často či často setkávají s klienty, kteří přicházejí z nemocnic a léčeben dlouhodobě nemocných (tzv. LDN) v „zanedbaném stavu“ – tedy se stopami nevhodné péče;
- Pozitivní vztahy převažují: téměř tři čtvrtiny zaměstnanců opakovaně zažily vděčnost či pochvalu od klientů, avšak téměř polovina čelila vyhrožování nebo nadávkám a dvě pětiny fyzickému napadení (škrábání, údery); v zařízeních se zvláštním režimem se to děje výrazně častěji.
- Postoje personálu k medializovaným kauzám typu „Slunečnice“ jsou nejednotné: 44 % respondentů neví, co si o nich myslet, 30 % věří, že média popisují pravdu, 26 % že přehánějí.
- Pětina zaměstnanců v sociálních službách souhlasí s výrokem, že „klienti jsou jako děti a potřebují dohled a disciplínu“ – disciplinační, paternalistický přístup tedy v menšině případů přetrvává i přes celkově sílící orientaci na práva klientů.
Následně tato zjištění doplnila Aneta Mundok Nitschová o zkušenosti z projektu linky důvěry Senior telefon: první linky důvěry pro seniory v České republice. Účastníkům workshopu přiblížila, s čím se na linku senioři i jejich blízcí obracejí nejčastěji: jde o problémy osamělosti nebo potřebu pomoci při orientaci v systému sociální pomoci a sociálních služeb. Linka důvěry je seniory využívána i při rodinných potížích a ‒ žel ‒ rovněž v případech domácího násilí a týrání.
Zářijová akce měla příkladný ráz skutečného workshopu, neboť přítomní dále pracovali na šesti stanovištích, kde společně hledali odpovědi k těmto okruhům:
Svět bez násilí ‒ Jak by vypadal ideální stav bez násilí na seniorech?
Mapa vlivu ‒ Kdo a jak ovlivňuje systém prevence a řešení násilí na seniorech?
Co víme a co nevíme ‒ Jaká data a zkušenosti nám chybí?
Mluvit, nebo mlčet ‒ Jak o tématu citlivě, ale srozumitelně komunikovat?
Osobní mise – Co již děláme nebo můžeme začít dělat – jako jednotlivci i v rámci našich organizací?
Pohledem seniora a seniorky ‒ Co by na tom změnili samotní senioři?
Projekt Výzkumného institutu práce a sociálních věcí FEANCI přinesl kromě řady odborných statí, konferenčních a mediálních vystoupení i několik praktických výstupů, mimo jiné návrh zákona o ochraně před EAN; metodiku prevence týrání seniorů v kontextu sociálních služeb; metodiku k využití kresby jako nástroje poznání, prevence a podpory seniorů. Mezi výstupy projektu patří i Akční plán prevence, řešení a ochrany starších osob před týráním, zneužíváním, zanedbáváním, podrýváním důstojnosti a špatným zacházením (v gesci MPSV) nebo výstup zaměřený na vyčíslení ekonomické a společenské zátěže násilí, zneužívání a špatného zacházení se staršími lidmi. Tuto zatím nepublikovanou výzkumnou zprávu zde dáváme k dispozici v její předběžné podobě.
Všechny dosavadní výstupy projektu FEANCI najdou zájemci na jeho webu.
Experti z Odborného pracoviště pro prevenci závažných havárií (OPPZH) Výzkumného institutu práce a sociálních věcí (RILSA) se 8. září 2026 zúčastnili 3. ročníku workshopu „Prevence havárií 2026“, který se konal v aule Krajského úřadu Jihomoravského kraje v Brně. Akce přinesla i ocenění Ing. Viléma Sluky z OPPZH.
Na pořádání workshopu Prevence havárií 2026 se podíleli zástupci Ministerstva životního prostředí, Vysokého učení technického v Brně a Mendelovy univerzity v Brně. Letošního ročníku se zúčastnilo 115 odborníků ze státní správy, průmyslu a akademické sféry.
Odborný program byl zaměřen především na poučení se z průmyslových havárií, sdílení zkušeností z praxe a aktuální otázky prevence závažných havárií a průmyslové bezpečnosti. Prezentovány byly konkrétní případy havárií a zkušenosti z jejich vyšetřování a likvidace, dále témata související s legislativou prevence závažných havárií, novými technologiemi nebo připraveností na mimořádné události. Pozornost byla věnována rovněž zkušenostem z havarijních cvičení v zónách havarijního plánování.
Součástí letošního workshopu bylo také ocenění Ing. Viléma Sluky z Odborného pracoviště pro prevenci závažných havárií RILSA, experta na prevenci závažných havárií a na analýzy a hodnocení rizik spojených s nakládáním s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky. Ve Výzkumném institutu práce a sociálních věcí se podílí i na přípravě metodických materiálů a na školení úředníků státní správy. Na brněnské akci Vilém Sluka za své celoživotní odborné působení v oblasti BOZP obdržel Cenu za přínos v oblasti prevence závažných havárií.
Workshop Prevence havárií 2026 přinesl plodné setkání odborníků z různých oblastí systému prevence závažných havárií, výměnu aktuálních poznatků i praktických zkušeností a diskuse o nejnovějších výzvách v oblasti průmyslové bezpečnosti.
Dne 11. září uspořádalo Ministerstvo práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem 9. ročník konference „Fórum rodinné politiky“. Věnovala se zejména problému klesající porodnosti, podpoře rodin a sociálně-právní ochraně dětí.
Sylva Höhne, expertka z Výzkumného institutu práce a sociálních věcí (RILSA), vystoupila v diskusním panelu Proč se rodí méně dětí? Ve svých vstupech vycházela především z nedávno zveřejněné Zprávy o rodině 2026 ‒ tuto studii s tříletou periodicitou zpracovává oddělení rodinné politiky RILSA jako významný odborný podklad pro koncepční činnost Ministerstva práce a sociálních věcí, samospráv, neziskových organizací a dalších aktérů.
V úvodu panelové debaty, kdy byly probírány příčiny současného poklesu plodnosti podceňované ve veřejné debatě, hovořila Sylva Höhne o pochybnostech mladých lidí, kteří se obávají toho, že by nebyli dobrým rodičem. Tato nejistota totiž poměrně zásadně rezonuje zhruba u každého třetího bezdětného jako důvod, proč zatím nemá děti. Je úzce provázána s dalším aspektem bezdětnosti: s obavou, zda případní rodiče budou moci koupit svým dětem vše v souladu s moderními trendy. Oba faktory tak zrcadlí vnější tlak, kterému čelí dnešní mladí lidé i rodiče, do značné míry také pod vlivem sociálních sítí.
Větší pozornost diskutující následně věnovali partnerskému životu, tedy základní podmínce pro vstup do rodičovství. Sylva Höhne v této souvislosti prezentovala zjištění – zahrnutá rovněž ve Zprávě o rodině 2026 – založená na dotazníkovém šetření bezdětných lidí ve věku 25 až 44 let. Chybějící partner nebo nejistý partnerský vztah se totiž ukázal jako hlavní důvod jejich prozatímní bezdětnosti. Vedle požadavku na stabilní partnerství měla určitou váhu i další hlediska jako například obava z toho, že by příchod dítěte fungující vztah páru ohrozil, případně že by se partnerství mohlo rozpadnout a oni by s dítětem zůstali sami. Určitou roli hraje i skutečnost, že partner nechce mít děti, nebo pochybnosti o tom, zda by partner byl dobrým rodičem.
V poslední části panelu Proč se rodí méně dětí? na letošním Fóru rodinné politiky se panelisté věnovali tématu možného vlivu rodinné politiky na rozhodování bezdětných a rodičů o rodičovství. Vyústěním byla shoda přítomných odborníků na tom, že rodinná politika sice nemůže zajistit, aby lidé chtěli děti nebo jich měli více, může však přispět k tomu, aby ti, kteří mít děti chtějí, nemuseli na své rodičovské plány rezignovat kvůli překážkám, které lze ovlivnit nástroji rodinné politiky.
24. září se v Praze uskuteční významný workshop, jímž Výzkumný institut práce a sociálních věcí (RILSA) završí svůj tříletý projekt FEANCI – Fenomén EAN (týrání, zneužívání a špatné zacházení se seniory) v kontextu sociálních služeb: inovace v detekci, prevenci a péči. Výstupy tohoto projektu patří k těm, které z produkce RILSA nejvíce rezonují i v širší veřejnosti.
Workshop Fenomén EAN se zaměří na problematiku týrání, zneužívání a špatného zacházení se seniory v prostředí sociálních služeb. Na akci budou představena hlavní zjištění projektu RILSA FEANCI a návrh Akčního plánu a jiných cest k prevenci a řešení tohoto fenoménu.
Program nabídne i dosavadní zkušenosti s linkou důvěry Senior telefon, kterou provozuje nezisková organizace Život 90, partner projektu FEANCI.
Přednášet budou například socioložky z RILSA Lucie Vidovićová a Marcela Petrová Kafková, hlavní spoluřešitelky projektu. Akce se zúčastní i zástupci MPSV, které je aplikačním garantem projektu FEANCI.
Cílem workshopu je posílit schopnosti rozpoznávat projevy a rizika špatného zacházení se seniory, umět na ně adekvátně reagovat a využít získané poznatky v prevenci i řešení konkrétních případů. Důraz bude kladen především na kontext institucionální péče: domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, zdravotnická zařízení a další.
Zářijový workshop RILSA je určen zejména praktikům i vedoucím pracovníkům ze sociální a zdravotní sféry, zástupcům neziskových organizací, měst a obcí, členům integrovaného záchranného systému a dalším odborníkům a odbornicím se zájmem o tuto problematiku.
KDY? 24. září od 10:00 do 14:00
KDE? Karoliny Světlé 286/18, Praha 1, Multifunkční sál ŽIVOT 90
Registrace: sekretariat@zivot90.cz
Vstup na akci je zdarma, bude zajištěno drobné občerstvení.
Pozvánka je přístupná zde, předem děkujeme za její případné šíření.
Na webu projektu FEANCI najdou zájemci v části věnované výstupům rozmanité materiály sahající od pracovních listů přes prezentace z různých konferencí a seminářů po články z odborných časopisů.
Začátkem tohoto týdne Vláda České republiky projednala Zprávu o rodině 2026. Tuto studii s tříletou periodicitou zpracovává oddělení rodinné politiky Výzkumného institutu práce a sociálních věcí (RILSA) jako významný podklad pro koncepční a strategickou činnost nejen Ministerstva práce a sociálních věcí, ale i samospráv a neziskových organizací v České republice. Zprávu o rodině 2026 dnes RILSA zpřístupnil na svých webových stránkách.
První část Zprávy o rodině 2026 se zaměřuje na analýzu demografických trendů v mezinárodním kontextu a na data popisující aktuální sociálně-ekonomické podmínky pro rodiny s dětmi v České republice. Ve druhé části jsou analyzována data ze dvou unikátních výběrových dotazníkových šetření realizovaných RILSA mezi bezdětnými a mezi rodiči. Tato šetření se převážně zaměřila na rodičovské plány a jejich realizaci.
Cílem nejnovější Zprávy o rodině je identifikovat faktory stojící za poklesem porodnosti a zjistit, do jaké míry a jakými nástroji rodinné politiky lze osoby v produktivním věku motivovat k realizaci jejich reprodukčních záměrů.
Závěry autorského kolektivu ukazují, že pokles porodnosti je výsledkem souhry objektivních (strukturálních) faktorů, zahrnujících individuální životní situace i celospolečenské podmínky, a takzvaných měkkých faktorů, jako jsou životní hodnoty, obavy na osobní i celospolečenské úrovni, vnitřní prožívání a postoje k rodičovství. Mezi nejvýznamnější bariéry rodičovství patří obavy z negativních ekonomických dopadů, ze zhoršení životní úrovně a omezení volného času. Dále je to pocit nedostatečné podpory rodinám ze strany státu a nevyhovující bytová situace.
Zpráva o rodině 2026 přináší kromě mnoha dalších rozmanitých zjištění také informace ohledně povědomí českých občanů o opatřeních rodinné politiky. „Alespoň dílčí povědomí o existujících opatřeních rodinné politiky pro rodiny s dětmi je mezi bezdětnými i rodiči poměrně nízké, přičemž u osob bez dětí je ještě nižší než u rodičů. Navíc zhruba pětina rodičů a třetina bezdětných tyto své znalosti označila za nulové“, dodává jedna z autorek zprávy Sylva Höhne.
Dokument přináší i řadu doporučení pro rodinnou politiku. Další autorka, Naděžda Křečková Tůmová, z nich vyzdvihuje apely na podporu dostupného bydlení či zvýšení stability a flexibility pracovního uplatnění, dálezajištění dostatečné nabídky služeb péče o děti umožňující skloubit rodinný a pracovní život.
Celé znění Zprávy o rodině 2026 je volně k dispozici zde.
Začátkem tohoto týdne Vláda České republiky projednala Zprávu o rodině 2026. Tuto studii s tříletou periodicitou zpracovává oddělení rodinné politiky Výzkumného institutu práce a sociálních věcí (RILSA) jako významný podklad pro koncepční a strategickou činnost nejen Ministerstva práce a sociálních věcí, ale i samospráv a neziskových organizací v České republice. Zprávu o rodině 2026 dnes RILSA zpřístupnil na svých webových stránkách.
První část Zprávy o rodině 2026 se zaměřuje na analýzu demografických trendů v mezinárodním kontextu a na data popisující aktuální sociálně-ekonomické podmínky pro rodiny s dětmi v České republice. Ve druhé části jsou analyzována data ze dvou unikátních výběrových dotazníkových šetření realizovaných RILSA mezi bezdětnými a mezi rodiči. Tato šetření se převážně zaměřila na rodičovské plány a jejich realizaci.
Cílem nejnovější Zprávy o rodině je identifikovat faktory stojící za poklesem porodnosti a zjistit, do jaké míry a jakými nástroji rodinné politiky lze osoby v produktivním věku motivovat k realizaci jejich reprodukčních záměrů.
Závěry autorského kolektivu ukazují, že pokles porodnosti je výsledkem souhry objektivních (strukturálních) faktorů, zahrnujících individuální životní situace i celospolečenské podmínky, a takzvaných měkkých faktorů, jako jsou životní hodnoty, obavy na osobní i celospolečenské úrovni, vnitřní prožívání a postoje k rodičovství. Mezi nejvýznamnější bariéry rodičovství patří obavy z negativních ekonomických dopadů, ze zhoršení životní úrovně a omezení volného času. Dále je to pocit nedostatečné podpory rodinám ze strany státu a nevyhovující bytová situace.
Zpráva o rodině 2026 přináší kromě mnoha dalších rozmanitých zjištění také informace ohledně povědomí českých občanů o opatřeních rodinné politiky. „Alespoň dílčí povědomí o existujících opatřeních rodinné politiky pro rodiny s dětmi je mezi bezdětnými i rodiči poměrně nízké, přičemž u osob bez dětí je ještě nižší než u rodičů. Navíc zhruba pětina rodičů a třetina bezdětných tyto své znalosti označila za nulové“, dodává jedna z autorek zprávy Sylva Höhne.
Dokument přináší i řadu doporučení pro rodinnou politiku. Další autorka, Naděžda Křečková Tůmová, z nich vyzdvihuje apely na podporu dostupného bydlení či zvýšení stability a flexibility pracovního uplatnění, dálezajištění dostatečné nabídky služeb péče o děti umožňující skloubit rodinný a pracovní život.
Celé znění Zprávy o rodině 2026 je volně k dispozici zde.
