3. června 2026 uspořádal v Bratislavě tamní Inštitút bezpečnosti práce konferenci „Ako správne robiť prevenciu“. Výzkumný institut práce a sociálních věcí (RILSA) reprezentovaly expertky Veronika Měrková a Jiřina Ulmanová.

Výzkumnice na konferenci představily projekt RILSA Předávání informací v oblasti BOZP, krizového řízení a ochrany obyvatelstva pro širokou veřejnost prostřednictvím technologických trendů.

Hlavní pozornost věnovaly kampani Kde blb, tam nebezpečno, která se zaměřuje na prevenci pracovních úrazů a věnuje se takovým tématům, jako jsou například rizika a rizikové faktory, pracovněprávní vztahy, pracovní lékařství, well being na pracovišti.

Expertky z RILSA přiblížily realizaci kampaně (strukturu, tematické okruhy, typy osvětových materiálů a jejich úložiště, kampaně na sociálních sítích) i její evaluaci.

Součástí prezentace bylo i představení propagačních předmětů a seznámení s dalšími informačními zdroji v oblasti BOZP, které nabízí Výzkumný institut práce a sociálních věcí.

Prezentace BOZPIQ a jeho kampaně prevence pracovních úrazů v ČR je ke stažení z webových stránek výše uvedeného projektu.

Česká demografická společnost (ČDS) ve spolupráci s Českým statistickým úřadem a Krajským úřadem Kraje Vysočina uspořádala v Jihlavě ve dnech 20. ‒ 22. května 2026 již svou 55. konferenci. Výzkumný institut práce a sociálních věcí (RILSA) zde reprezentovala socioložka Sylva Höhne z oddělení rodinné politiky.

I letošní konference ČDS byla platformou pro sdílení vědeckých poznatků demografů, statistiků, sociologů, geografů a dalších odborníků z akademické i státní sféry, a to převážně v oblasti demografického výzkumu a populačního vývoje.

Socioložka Sylva Höhne na konferenci představila dílčí výstupy projektu RILSA Současná česká rodina a podpora jejích funkcí, který se zatím věnoval mimo jiné situaci nízkopříjmových rodin s dětmi. Tyto rodiny byly vymezeny jako rodiny pobírající přídavek na dítě. S. Höhne se ve svém vystoupení soustředila na charakteristiku, sociodemografickou strukturu a životní podmínky nízkopříjmových rodin (včetně možných regionálních rozdílů). Zabývala se i parametry nastavení dané sociální dávky.

Analýza administrativních dat ukázala například to, že oproti obecné populaci jsou mezi nízkopříjmovými domácnostmi četnější jak rodiny s více dětmi, tak rodiny sólo rodičů. Výsledky zároveň potvrdily regionální rozdíly, včetně vyššího podílu rodin s nejnižšími příjmy nejen v Ústeckém, Karlovarském a Moravskoslezském kraji, ale také ‒ pro mnohé překvapivě ‒ v Praze.

Prezentace Sylvy Höhne Nízkopříjmové rodiny s dětmi pohledem administrativních dat je volně dostupná zde.

Zájemcům o danou problematiku doporučujeme výzkumnou zprávu RILSA Nízkopříjmové rodiny s dětmi a policy brief Děti v rodinách s nízkými příjmy.

Socioložka Lucie Vidovićová, vedoucí oddělení sociální politiky a sociální práce Výzkumného institutu práce a sociálních věcí (RILSA), vystoupila v pořadu stanice ČRo Brno „O čem se mluví“ k tématu technologické diskriminace seniorů.

Rozhovor vycházel ze skutečnosti, že přibližně jednu pětinu České republiky tvoří senioři a řada z nich má problémy s používáním nových technologií. Lucie Vidovićová z RILSA odpovídala na dotazy, jaké důsledky z toho plynou pro starší lidi a nakolik se jedná o další formu diskriminace.

Podle socioložky u tohoto tématu občas zaznívá „obviňování obětí“, tedy výroky o tom, že mnozí senioři nové technologie využívat prostě nechtějí. L. Vidovićová podobné zevšeobecňování odmítla. Zároveň podtrhla, že je povinností společnosti trpělivě nové technologie vysvětlovat a pomáhat s jejich používáním.

Redaktorka Českého rozhlasu Brno se ptala i na dobré příklady praxe, kdy se daří s technologickou diskriminací seniorů bojovat. „Takovým příkladem je zajímavá iniciativa Jihomoravské agentury pro veřejné inovace. Tato organizace řeší dostupné asistivní technologie. A pro tento účel zavádí nezávislého technologického asistenta, který by docházel do domovů pro seniory a pomáhal technologie zavádět,“ vysvětlila Lucie Vidovićová způsob šíření nástrojů, které mohou pomáhat lidem se sníženou soběstačností, kupříkladu právě mnohým seniorům.

Příklady dobré praxe vidí socioložka i v zahraničí: „Vzhlížím k Británii a k severským zemím. Například Estonsko je v Evropě unikát. Dlouhodobě má velmi dobře digitalizovaný stát a dělá poměrně hodně pro to, aby se lidé mohli zapojit do elektronických služeb státu“.

Celý rozhovor s Lucií Vidovićovou z RILSA pro pořad ČRo O čem se mluví je volně k dispozici zde.

Zájemcům o rozmanité informace týkající se stárnutí a jeho výzkumu doporučujeme sledovat facebookovou veřejnou skupinu Stárnutí: Je věk jenom číslo? (tuto platformu založila a spoluspravuje Lucie Vidovićová).

„Veletrh vědy“ je největší domácí akcí zaměřenou na popularizaci vědy a výzkumu směrem k široké veřejnosti. Výzkumný institut práce a sociálních věcí (RILSA) se letošního ročníku, který se konal ve dnech 4. – 6. června 2026, zúčastnil ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí.

RILSA na letošním Veletrhu vědy představil interaktivní činnosti zaměřené na prevenci pracovních rizik a moderní přístupy ke vzdělávání v oblasti BOZP. Návštěvníci stánku si vyzkoušeli i zábavné kvízy a školení BOZP ve virtuální realitě s využitím VR brýlí. 

Součástí nabídky bylo seznámení s projektem Napo pro učitele: vzdělávacím programem Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (EU-OSHA), jehož cílem je hravou a srozumitelnou formou nabízet žákům základních škol témata prevence rizik a bezpečnosti práce. V České republice je tento projekt zaštítěn právě výzkumným institutem RILSA.

Nadace Sirius ve spolupráci s Unií center pro rodinu a komunitu, Rodinným svazem a Sítí pro rodinu uspořádala v Poslanecké sněmovně kulatý stůl s názvem „Cesta k udržitelnému demografickému vývoji a mezigenerační solidaritě“.

Socioložka Lucie Vidovićová, vedoucí oddělení sociální politiky a sociální práce Výzkumného institutu práce a sociálních věcí (RILSA), se ve svém vystoupení Vize alternativních demografických budoucností – co když bude všechno jinak? vyslovila k několika závažným sociálním, ekonomickým a psychologickým aspektům současného demografického vývoje v České republice i v zahraničí.

Poukázala mimo jiné na skutečnost, že prodlužování střední délky života se netýká všech skupin obyvatel stejně. V Česku, podobně jako například ve Velké Británii nebo USA, mají vyšší naději dožití především lidé s přístupem ke kvalitnímu vzdělání, bydlení, zdravotní péči a stabilnímu zaměstnání.

Častá zjednodušující a alarmistická tvrzení o stárnutí populace Lucie Vidovićová odmítla ‒ i s odkazem na zjištění svého kolegy z RILSA Roberta Jahody ‒ jako zkratkovité teze zakrývající některé problémy, které jsou socioekonomického původu. Uvedla například, že rozdíl střední délky života mezi nejlépe a méně rozvinutými regiony v České republice dosahuje v průměru čtyř let.

Videonahrávka vystoupení Lucie Vidovićové na debatě Cesta k udržitelnému demografickému vývoji a mezigenerační solidaritě je dispozici zde:
https://www.youtube.com/watch?v=SndkujAWEc4&t=3297s (v čase od 54:03).

Prezentace Lucie Vidovićové zaujala například i server ZdraveZpravy.cz, který přináší informace ze zdravotnictví a zdravotní péče s přesahem do sociální politiky. Server na výrocích L. Vidovićové založil svůj článek Šanci zestárnout mají v Česku bohatí lidé. Ti chudí už moc ne.

Jedním z aktuálních témat současné české sociální politiky je zavádění dávky státní sociální pomoci (tzv. superdávky), jejíž součástí je také majetkový test žadatelů.

Deník – v úhrnu svých regionálních mutací jedno z nejčtenějších českých periodik – o tom přinesl 19. května rozhovor s ekonomem Robertem Jahodou, který působí ve Výzkumném institutu práce a sociálních věcí (RILSA) a rovněž jako vedoucí Katedry veřejné ekonomie na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity. 

Z odpovědí Roberta Jahody vybíráme: „Majetkový test je standardním nástrojem v systémech testovaných dávek a jeho logika je legitimní: domácnost s vysokými úsporami má zdroje, které může před čerpáním dávky využít. Dávka má sloužit jako pojistná síť pro ty, kteří ji skutečně potřebují.

[…]

Domácnosti bez finanční rezervy jsou obecně výrazně zranitelnější vůči nenadálým výdajům nebo výpadkům příjmu – každá nenadálá situace, výpadek příjmu nebo nečekaný výdaj pak může celou domácnost vážně destabilizovat. Naopak nízkopříjmová domácnost, která si navzdory skromným příjmům odkládá stranou a vejde se do zákonných limitů, o nárok na dávku nepřijde. Je pak ve výrazně lepší situaci, protože má rezervu i přístup k systémové pomoci zároveň. Z pohledu konstrukce zákona se zákonodárci snažili nastavit limity tak, aby ani nízkopříjmové domácnosti s určitou finanční rezervou o nárok nepřicházely”.

(Zvýraznění některých pasáží provedla redakce aktualit RILSA.)

Robert Jahoda vedl projekt Body zlomu v nepojistných dávkových systémech, v němž spolu s dalšími ekonomy z RILSA Jitkou Špeciánovou, Filipem Mandysem a Vlastimilem Beranem analyzoval možnosti nastavení nepojistných sociálních dávek. Poznatky z tohoto projektu využilo MPSV při přípravě zákona č. 151/2025 Sb., o dávce státní sociální pomoci.

Celý rozhovor Deníku s ekonomem Robertem Jahodou je volně dostupný zde.

15. května se konal první ročník konference „Research Connect Conference“. Česká národní banka akci uspořádala ke 100. výročí založení Národní banky Československé.

Cílem nové konference je propojovat komunitu českých ekonomů působících v ČR i v zahraničí a podporovat jejich komunikaci se zahraničními experty pracujícími v České republice.

Za Výzkumný institut práce a sociálních věcí (RILSA) se Research Connect Conference zúčastnil ekonom Filip Červenka. V posterové sekci prezentoval výzkum zaměřený na dopady vnímané ekonomické nerovnosti v ČR. Na tématu dlouhodobě spolupracuje s ekonomem Robinem Maialehem (RILSA). Prezentovaný výzkum vzbudil mezi účastníky značný zájem a podnítil odbornou diskusi. Téma současně odpovídá rostoucímu zájmu ekonomie o distribuční dopady monetární politiky.

Pro zájemce o danou problematiku připomínáme dva články, které experti z RILSA publikovali v prestižních zahraničních časopisech.

Jedním z dlouhodobě významných politicko-ekonomických témat je výše minimální mzdy. Pro rok 2026 činí 22 400 Kč, což je zhruba 43,4 % průměrné mzdy. V současnosti se vedou intenzivní debaty politiků, zaměstnavatelů a odborů o tom, zda a případně kdy by měla minimální mzda v České republice dosáhnout úrovně 50 % průměrné mzdy. Právě 50 % uvádí jako orientační referenční hodnotu směrnice Evropské unie.

Pro deník Hospodářské noviny se k problematice stanovení minimální mzdy vyjádřila ekonomka Jitka Špeciánová,která pracuje ve Výzkumném institutu práce a sociálních věcí (RILSA) v oddělení Trh práce a věnuje se například i tématu revize systému českých sociálních dávek.

Mechanismus určování výše minimální mzdy v České republice přiblížila Jitka Špeciánová čtenářům Hospodářských novin takto: „Stát si má jen stanovit jasná a předvídatelná pravidla pro určování minimální mzdy a pravidelně vyhodnocovat její přiměřenost […] Konečné rozhodnutí o tempu zvyšování minimální mzdy je politické a přijímá ho vláda“.

Článek Hospodářských novin je k dispozici zde.

Jitka Špeciánová s kolegy z RILSA řeší tříletý projekt Přiměřenost minimální mzdy a socioekonomická situace domácností v ČR. První publikační výstup projektu bude hodnotit minimální mzdu za rok 2025, respektive za období 2024–2025. Bude zveřejněn na začátku letošního června a ponese název Analýza přiměřenosti minimální mzdy v České republice v roce 2025. O jeho vydání budeme informovat také v sekci aktualit.

Zájemcům o dané téma doporučujeme publikační výstupy projektu RILSA Analýza přiměřenosti minimální mzdy v ČR v roce 2023. Výzkumníci tehdy zohlednili přijetí Směrnice EP a Rady o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii a poprvé analyzovali přiměřenost české zákonné minimální mzdy. Směrnice zdůrazňuje, že minimální mzda má být nastavována vyváženě, s ohledem na potřeby pracovníků a jejich rodin, úroveň mezd, životní náklady, daňový a dávkový systém i relativní životní úroveň různých sociálních skupin.

V rámci dalšího projektu RILSA – Metodika hodnocení přiměřenosti minimální mzdy v České republice – vznikla metodika, která umožňuje vyhodnotit přiměřenost minimální mzdy v ČR ve vztahu k faktorům uvedeným v evropské směrnici.

Výzkumný institut práce a sociálních věcí (RILSA) a Státní zdravotní ústav upořádaly 23. dubna 2026 v prostorách MPSV workshop v rámci projektu RILSA „Ergonomická řešení a digitální nástroje pro podporu zdraví, výkonnosti a bezpečnosti starších pracovníků“.

Workshop se zabýval problematikou udržení pracovní schopnosti, zdraví a bezpečnosti starších pracovníků v kontextu stárnutí pracovní populace a prodlužování pracovního života. Vycházel z aktuálních dat, zkušeností z praxe i ze zahraničních inspirací a propojil pohled ergonomie, medicíny práce, fyzioterapie a zaměstnavatelů.

Workshop zahájil Stanislav Malý z RILSA, náměstek pro prevenci pracovních rizik, a mimo jiné představil projekt svého výzkumného institutu Ergonomická řešení a digitální ergonomické nástroje k udržení a optimalizaci zdravotního stavu, výkonnosti a bezpečnosti u starších pracovníků.

Vladimíra Lipšová ze Státního zdravotního ústavu pojednala o muskuloskeletálních chorobách a přetěžování bederní páteře, jakož i o tom, jak mohou být při identifikaci přetížení bederní páteře využívány digitální technologie a nástroje AI.

Následovaly dvě prezentace Stanislava Malého. V první přiblížil, jak se v zahraničí přistupuje k zaměstnávání starších pracovníků (60+), a to se zřetelem k roli ergonomie, legislativy a organizace práce. Na příkladech zejména z Německa, Skandinávie, Japonska a USA ilustroval rozdílné modely řízení pracovního života starších pracovníků: od systematického ergonomického redesignu práce ažpo technologicky orientované přístupy.

Ve své druhé prezentaci se Stanislav Malý zaměřil na rizikové faktory zaměstnávání starších pracovníků (50+, resp. 60+) v kontextu demografického stárnutí, změn na trhu práce a rostoucích nároků na pracovní výkon. Představil dílčí empirické výsledky dotazníkového šetření mezi podniky, které ukazují spíše nesystematický přístup k age managementu, omezené využívání ergonomických hodnocení a nízkou míru implementace technologických nástrojů ke snížení pracovní zátěže.

Ze závěrů workshopu vybíráme následující:

• ergonomie zaměřená na starší pracovníky by neměla být redukována pouze na fyzickou zátěž: měla by systematicky zahrnovat i rostoucí segment kancelářských profesí a s nimi spojená rizika;

• na současném trhu práce dochází ke změně preferencí mladších generací, které častěji upřednostňují kratší pracovní úvazky, což může v budoucnu zvyšovat význam starších pracovníků pro stabilizaci pracovního trhu;

• inspirací České republice může být japonský kladný přístup k prevenci pracovních rizik a k pěstování bezpečnostního chování systematicky již od dětského věku. V českém kontextu byl naopak identifikován prostor pro zlepšení zejména v oblasti prevence a širšího využívání podpůrných technologií, které jsou v ČR zatím implementovány spíše ojediněle.

Socioložka Lucie Vidovićová, vedoucí oddělení sociální politiky a sociální práce Výzkumného institutu práce a sociálních věcí (RILSA), byla v hostem pořadu České televize „Sama doma“. Odpovídala na otázky týkající se osamělosti a zasazovala tuto problematiku do širších souvislostí.

Lucie Vidovićová upozornila v relaci Česká televize Sama doma na důležitost definice osamělosti, včetně odlišování pojmů samota a osamělost,  a na to, že oproti rozšířeným očekáváním v České republice netrpí pocity osamělosti ‒ podle subjektivního sebehodnocení ‒ nejvíce senioři, ale skupina mladých dospělých.

L. Vidovićová se ve svých odpovědích zabývala mimo jiné posouváním věku odchodu do penze a důležitostí, kterou má zaměstnání pro lidskou psychiku. Poukázala také na důležitost dobrého zvládnutí odchodu do důchodu pro zdraví a dlouhověkost.

Ohledně zdravotních dopadů osamělosti zmínila například to, že v odborné literatuře jsou negativní dopady osamělosti přirovnávány k důsledkům vykouření osmi cigaret denně a že celosvětově umírá na zdravotní důsledky osamělosti zhruba milion lidí ročně.

Tématu se bude věnovat i kulatý stůl Právní a společenské důsledky samoty a osamělosti, který organizuje Ústavně-právní výbor Senátu Parlamentu České republiky  2. června a kde právě L. Vidovićová vystoupí mezi pozvanými řečníky a řečnicemi.

Pořad České televize Sama doma z 13. 4. 2026 je dostupný zde; rozhovor se socioložkou Lucií Vidovićovou z RILSA je v časech cca od 5:24, 54:59 a od 1:22:30 (odpovědi na dotazy televizních diváků).