Fórum sociální politiky – 6/2016

Milé čtenářky, milí čtenáři,

zní to až neuvěřitelně, ale rok je téměř za námi a za dveřmi jsou vánoce. Shon, shánění dárků, úklid, pečení, vaření, oslavy s kolegy a přáteli… Tohle všechno k těmto zimním svátkům neodmyslitelně patří, ale  nezapomínejme ani na to, že vánocům předchází advent, doba přípravy na vánoce, kdy bychom měli svoji pozornost věnovat nejen věcem materiálním. A po adventu přijde Štědrý den, Silvestr a Nový rok. Čas  bilancování, přemýšlení o tom, co se povedlo i nepovedlo, čas nových předsevzetí. My tady v naší malé republice žijeme v klidu a míru, máme dostatek jídla, naše děti mohou chodit do školy, máme práci, ale  bohužel ne všude na světě mají takové štěstí. Měli bychom za to být vděční, porozhlédnout se kolem sebe a pomoct těm, kteří se tak dobře jako my nemají. Nejsem velkým příznivcem toho, abychom za každou  cenu pomáhali na druhé straně zeměkoule. Aspoň ne do té doby, dokud vedle v domě bydlí osamělý člověk, který si třeba nemůže dovolit dostatečně se najíst, dokud maminka, bydlící ve vedlejší ulici sama se  dvěma dětmi, není schopná zaplatit obědy ve školní jídelně, dokud máme ústavy plné dětí, které na vánoce nebudou šťastné, dokud v domovech pro seniory jsou osamělí staří lidé, za kterými nikdo nechodí a oni si připadají zbyteční… Byla bych ráda, abychom v příštím roce nezapomínali na lidi kolem sebe a pomáhali dle svých možností – finančně, darováním svého času nebo jinak. Zkrátka abychom si dali do příštího roku předsevzetí, že alespoň jednou za čas pomůžeme potřebným ve svém okolí. Obdarovaní nakonec budeme i my, protože ten pocit, kdy někomu nezištně pomůžeme, je zkrátka hřejivý a příjemný.

[…]

Vaše Hana Roztočilová
šéfredaktorka