Ve většině evropských zemí dochází v posledních desetiletích ke zvyšování podílu seniorů v populaci a snižování podílu osob v produktivním věku. Vzhledem ke snižování úmrtnosti se prodlužuje průměrná doba pobírání starobních důchodů a diskutuje se problematika, zda jsou stávající důchodové systémy do budoucna finančně udržitelné. Jedním z možných reformních kroků je zvyšování důchodového věku, v některých zemích i nad dosud obvyklou hranici 65 let. I v České republice se od roku 1995 důchodový věk postupně zvyšuje, podle současné právní úpravy má být toto zvyšování trvalé, bez jakékoli horní hranice, což bylo nezřídka terčem kritiky nejen ze strany odborníků, ale i zástupců některých politických stran. V roce 2016 vláda ČR předložila návrh novely zákonů, který vychází z myšlenky zastavit současný růst důchodového věku na hranici 65 let a v budoucnu určovat hranici důchodového věku tak, aby průměrná doba pobírání důchodu činila čtvrtinu života. Cílem příspěvku je ukázat předpokládaný vývoj některých demoekonomických charakteristik, především poměru počtu osob v důchodovém a produktivním věku, při různých variantách vývoje důchodového věku po roce 2030 a různých variantách demografického vývoje.
Abstrakt
Klíčová slova
důchodový věk, index závislosti seniorů, populační projekce, Česká republika