Článek se zabývá různými dimenzemi soudobé katolické sociální nauky ztělesněné sociálními encyklikami papežů Jana Pavla II., Benedikta XVI. a Františka, včetně spojitostí s ekonomickými a politickými teoriemi. Důraz je kladen na diskuse ohledně blízkosti katolické sociální nauky a neoliberálních ekonomických principů, resp. neoliberálního modelu globalizace a souvisejících projektů typu inkluzivního kapitalismu coby jedné z postmoderních podob teorií transformace kapitalismu. Článek relativizuje zjednodušené interpretace katolické sociální nauky zdůrazňující principiální neslučitelnost
s neoliberální globalistickou ideologií. Autoři dospívají k závěru o silné ambivalenci sociální nauky katolické církve ve vztahu k neoliberalismu a globálnímu kapitalismu. Podle autorů aktivity především Jana Pavla II. a Františka navzdory verbální kritice napomáhaly dominanci neoliberalismu, včetně neoliberálního modelu globalizace.
Abstrakt