Vztah sociální pracovník‒klient v azylových domech v Jihočeském kraji Hana Donéeová

Článek se zabývá vztahem sociálních pracovníků vybraných azylových domů v Jihočeském kraji České republiky s jejich klienty a poukazuje na možné etické problémy ve vztahu sociálních pracovníků a jejich klientů. Sociální pracovníci jakožto profesionálové pomáhají klientům v rámci praxe se znovuzačleněním do společnosti. K naplnění tohoto cíle je nezbytné, aby byl mezi nimi vztah na profesionální úrovni, tj. musí mít jasně vymezené hranice. V předložené pilotážní studii jsou charakteristiky vztahu představeny v kontextu složitosti respektování profesních hranic ve vztahu mezi sociálními pracovníky a jejich klienty ve vybraných azylových domech. Výzkumný vzorek pilotážní studie tvořilo 10 sociálních pracovníků působících v azylových domech v Jihočeském kraji. Sběr dat probíhal prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů. Analýza dat byla provedena otevřeným kódováním a výsledky byly uspořádány do souvislého textu na základě těchto dvou kategorií: ,,Reflexe vztahu sociálního pracovníka s klienty” a ,,Reflexe sympatií a antipatií sociálních pracovníků ve vztahu ke klientům”. Studie přináší kritické zhodnocení vztahu sociálního pracovníka a klienta v kontextu etických dilemat, která mohou v jejich vztahu nastat. Vzhledem k povaze výzkumného vzorku byla nejčastěji zjištěna tato etická dilemata: kontrola vs. pomoc, intimní vztah, osobní otevřenost vůči klientovi, sympatie sociálního pracovníka k osobě klienta, antipatie související s agresivitou klienta.