Lucie Vidovićová o sociálních a ekonomických aspektech stárnutí

Socioložka Lucie Vidovićová, vedoucí výzkumného oddělení sociální politiky a sociální práce Výzkumného institutu práce a sociálních věcí (RILSA), se v obsáhlém rozhovoru pro server Peníze.cz vyslovila k několika závažným sociálním, ekonomickým a psychologickým aspektům stárnutí.

Z rozhovoru serveru Peníze.cz se socioložkou Lucií Vidovićovou z RILSA vybíráme:
(…)

„Proč se lidé stáří tak často bojí a odmítají se na něj připravovat?

Problém je tlak veřejného diskurzu a rétorika o ‚stárnoucí tsunami‘, která nás jako republiku zničí. Veřejný obraz stáří je v podstatě jen obraz ekonomické a společenské zátěže. Lidé pak mají pocit, že je v budoucnosti nic dobrého nečeká a že na důchody nebude. A potom je tady osobní zkušenost, když o někoho pečujete a vidíte, jak je to složité.

Je tedy obava ze stáří oprávněná?

Do jisté míry ano. Nestárneme totiž ve společnosti, ve které je hezké zestárnout. Lidé vidí kolem sebe diskriminaci, špatnou péči v ústavech a obtížné domáhání se práv. Navíc, upřímně řečeno, stáří může přinášet i velmi těžké věci. Mojí prací je ale říkat: ‚To zvládneme‘. Musíme ten negativní narativ vykompenzovat, protože jiná alternativa není.
[…]

Osamělost má podle některých studií dopad i na fyzické zdraví člověka.

Ano, sociální vazby jsou pro člověka velkým benefitem. Ze studií vyplývá, že nemusí být ani extrémně pevné a těsné. Už jen to, že se bavíte s lidmi na zastávce nebo sousedy má na kvalitu a délku života efekt. Existuje zjednodušený model, který dává tušit, v jak dobrém stavu se dožijete 65 let. Skládá se z těchto částí:

• 50 % životní styl
• 20 % prostředí
• 20 % medicínské technologie
• 10 % genetika.

Nikdy to není úplně přesně, protože ty části na sebe navzájem působí. Životní styl je daný prostředím, ve kterém žijeme, což také ovlivňuje dostupnost lékařské péče a tak dále. Takže je to trochu zjednodušené. Dobrá zpráva je, že většinu z toho držíme ve svých rukou. Není to nic, co bychom neznali už od školky: dobrá strava, přiměřený pohyb a sociální vazby.

Odchod do penze za pár let čeká velkou masu lidí, takzvané Husákovy děti. Jak se můžou na ten zlom, kdy z plné práce přejdou do penze připravit?

Bude to velmi různorodé, stejně jako jsou lidé z té generace. Jinak se bude odcházet manažerovi z korporátu a jinak člověku z továrny. Tím, jak máme poměrně silnou redistribuci v důchodovém systému, tak lidé, kteří nevydělávali tolik, nebudou mít rozdíl mezi výdělkem a důchodem tak veliký. Takže tam není tak silný náraz do reality.

Bohatší lidé měli ale možnost investovat a připravit se. Novou specifickou skupinou budou drobní podnikatelé, OSVČ, kteří si platili minimální odvody. Teď budou mít jen nízký důchod. Tam teprve uvidíme, jestli si zvládli odkládat stranou, nebo budou nuceni v aktivitě pokračovat, aby nespadli do chudoby. Pozitivní je, že portfolio příjmů dnešních seniorů je širší (nájmy, akcie, brigády) než u jejich rodičů.“
(…)

Ohledně některých složitých témat stárnutí doporučujeme sledovat webové stránky projektu RILSA Fenomén EAN (týrání, zneužívání a špatného zacházení se seniory) v kontextu sociálních služeb v ČR: inovace v detekci, prevenci a péči (FEANCI). Postupně zde přibývají linky na odborné i mediální výstupy.