Příspěvek nastiňuje zavedení jednotného inkasního místa v Česku, a to jen s minimem souvisejících reforem. Ukazuje cestu k dosažení výrazných úspor inkasních nákladů a administrativní zátěže zaměstnavatelů a OSVČ v horizontu jednoho roku. Takto by bylo možné ukončit inkaso zdravotního pojistného sedmi zdravotními pojišťovnami, které je dnes plně přerozdělováno podle úhradové vyhlášky ministerstva zdravotnictví. Česká správa sociálního zabezpečení by mohla bezodkladně převzít i inkaso pojistného za pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání, které je již tři desetiletí odváděno dvěma soukromými pojišťovnami do státního rozpočtu. Všechny pojistné platby zaměstnavatelů lze co nejdříve plně integrovat do jednoduchého příspěvku na sociální zabezpečení i proto, že se v českém sociálním zabezpečení výrazně potlačuje pojistný princip ekvivalence. Dvojí „pojistné“ platby zaměstnanců lze začlenit do daně z příjmů ze závislé činnosti, přitom navíc může odpadnout (zbytečná) druhá sazba daně. Toto vše by mohlo být realizováno bez významných redistribučních dopadů; největší změnou by v tomto směru bylo zrušení plateb zdravotního pojistného „osobami bez zdanitelných příjmů“ (polovina z nich toto pojistné stejně neplatí). Analogicky lze realizovat i první etapu zavedení jednotného inkasního místa OSVČ. V další etapě realizace jednotného inkasního místa by pak bylo (mohlo by být) inkaso příspěvku na sociální zabezpečení převedeno na finanční správu.
Abstrakt
Klíčová slova
daň z příjmů; příspěvky na sociální zabezpečení; zdravotní pojištění; pojištění odpovědnosti za pracovní úrazy a nemoci z povolání; inkaso daní a pojistného