Mezi nové rodinné formy, které se v posledních letech výrazně prosazují, patří i tzv. rekonstituované rodiny, tj. rodiny s nevlastním rodičem. Rodina obecně je velmi komplikovaný systém, rekonstituovaná o to více, neboť dává vzniknout dalším typům vztahů mezi jejími členy. Tomuto typu rodin nebyla dosud v českém sociologickém prostředí věnována dostatečná pozornost. Článek vychází z výsledků výzkumu z roku 2018 založeného na kvantitativních a kvalitativních metodách a zaměřuje se na základní otázku složení rekonstituovaných rodin, jejich stabilitu, problémy či rizika, jež je ohrožují, ale i na to, co může tyto rodiny posílit, aby byly funkční. Výzkum ukázal, že se tyto rodiny potýkají především se vztahovými problémy v důsledku rozpadu původní rodiny a sžívání se s novým rodinným uspořádáním. To se promítá i do závěrečných doporučení plynoucích z hloubkových rozhovorů pro opatření v rámci rodinné a sociální politiky. V nich je kladen důraz zejména na dostupnost kvalitních psychoterapeutických služeb jak v období vzniku partnerských problémů, aby rodina zůstala zachována, tak ve fázi jejího případného rozpadu, ale i po zformování rodiny nové.
Abstrakt
Klíčová slova
rekonstituovaná rodina, nevlastní rodič, stabilita rodiny, rodinná politika, sociální politika