Studie se věnuje problematice náhradního výživného, které je relativně novou dávkou české sociální politiky, ve vztahu k mladým dospělým – zletilým „nezaopatřeným“ studujícím dětem, které mají nárok na výživné, ale nedostávají ho (pravidelně). Studie reaguje na mezeru v poznání, kdy dosud nebyla mladým dospělým jako aktérům věnována v souvislosti s touto dávkou pozornost. Cílem studie je porozumět tomu, jakým způsobem vnímají tito mladí dospělí dávku náhradního výživného a zda a jaké pro ně její potenciální čerpání představuje bariéry. Teoreticky se studie opírá o politickou sociologii emocí, koncept „zvláštních peněz“ (Zelizer) a koncept neviditelných aktérů. Co do datasetu se pak – spíše neúspěšně – snažila čerpat z evidence soudů, která se ukázala jako nedostačující, empirickým těžištěm je tedy analýza sedmi polostrukturovaných rozhovorů s mladými dospělými. Studie konstatuje, že přestože zákon považuje zletilé nezaopatřené děti za plnohodnotné aktéry, jsou jejich zkušenosti s výživným a související prožívání (náhradního) výživného stejně jako vztahy s blízkými lidmi bariérou v tom, aby o dávku žádaly. Mladí dospělí sice jsou cílovou skupinou zákona o náhradním výživném de iure, ale reálně se s intencí zákona míjejí a podmínky dávky mohou splnit jen obtížně.
Abstrakt
Klíčová slova
výživné; náhradní výživné; soudy; mladí dospělí; emoce; zvláštní peníze