Historie VÚBP

Historie VÚBP přímo navazuje na historii Psychotechnického ústavu, který vznikl v roce 1920 z iniciativy České akademie technické při VI. odboru národohospodářském a sociálním Masarykovy akademie práce se sídlem na adrese Jeruzalémská 9, Praha 1. Posláním ústavu bylo zabývat se psychologií a sociologií práce, kdy se vedle náhledu psychologického a sociologického (výběr vhodného pracovníka k danému technickému zařízení a jeho zaučení), uplatňoval také pohled fyziologický (limity práce člověka) s důrazem na ochranu před nepozorností a bezmyšlenkovostí pracujícího (vycházelo se z prvku neznalosti rizik vykonávané práce). Z Psychotechnického ústavu byl roku 1936 zřízen Ústřední psychotechnický ústav, jehož spoluzakladatelem se stalo ministerstvo školství. S příchodem německých okupačních vojsk v roce 1939 byl Ústřední psychotechnický ústav přebudován na Ústav lidské práce, k bádání v oboru psychologie, fyziologie a sociologie práce. Tento vědecký přístup směřoval k hospodárnosti lidské práce, zabýval se mimo jiné plánováním výchovy k povolání, přípravou výuky učňů, péčí o přeškolení dělníků a zaměstnanců, ochranou před úrazy a otázkami technické ochrany práce. Po válce byl v roce 1947 Ústav včleněn do nově vzniklého Československého ústavu práce, jako výzkumného a analytického pracoviště zřizovatele, jímž bylo Ministerstvo práce a sociální péče. Nedílnou součástí tohoto Ústavu zůstalo oddělení bezpečnosti práce, kde se nacházeli pracovníci bývalého Psychotechnického ústavu. Tento stav, kdy byla bezpečnost práce upozaděna před sociálním přístupem, trval 4 roky. Roku 1951 byl Československý ústav práce bez náhrady zrušen a z oddělení bezpečnosti práce vznikl přičiněním Ústřední rady odborů Ústav bezpečnosti práce. Nová instituce se prudce rozvíjel a už o dva roky později plnila 6 státních a 12 ostatních výzkumných úkolů.

Ačkoli se krátce po vzniku ústavu začal v korespondenci mezi ministerstvy a Ústřední radou odborů běžně používat název Výzkumný ústav bezpečnosti práce (VÚBP), oficiálně byl Výzkumný ústav bezpečnosti práce Rady odborového hnutí (ROH) a jeho pobočky na Slovensku zřízen až Výnosem předsednictva ÚRO ze dne 25. června 1954. Jeho posláním bylo přispívat soustavným výzkumem a aplikací vědeckých poznatků ke zvyšování bezpečnosti při práci v celostátním měřítku, ke zlepšování výsledků práce výroby, a tím ke zkvalitňování životní úrovně pracujících. Ústav měl také pomocné pracoviště v Ostravě, které se zabývalo problematikou dolů a hutí. Pracovníci ústavu v této době řešili aktuální otázky bezpečnosti práce v celé šíři národního hospodářství, kdy navštěvovali jednotlivá pracoviště, a na základě takto získaných informací stanovovali zásady bezpečného výkonu prováděné práce. Nedlouho po změně federativního uspořádání Československé republiky, kdy vznikl Český úřad bezpečnosti práce (ČÚBP), došlo 12. června 1969 k dohodě mezi ÚRO a ČÚBP a zřizovatelem VÚBP se nově stal ČÚBP. V této době se součástí VÚBP stala i Státní zkušebna (od 18. června 2001 působící jako Oznámený subjekt 1024), která prováděla zkoušení vybraných osobních ochranných prostředků k ochraně hlavy, tváře, zraku, sluchu a dýchadel, k ochraně těla před působením chemikálií, prachu, mechanických vlivů a vody, později i zkoušení dočasných stavebních konstrukcí. V rámci rozpadu Československa na dva samostatné státy zanikl ČÚBP a zřizovatelem VÚBP se 2. května 1994 stalo Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV). Od roku 2000 je na základě smlouvy mezi ministrem životního prostředí a MPSV součástí VÚBP Odborné pracoviště v oblasti prevence závažných havárií. Na základě zákona č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, se VÚBP k 1. lednu 2007 změnil z organizace příspěvkové na veřejnou výzkumnou instituci.

Z rozhodnutí MPSV se VÚBP koncem roku 2024 sloučil s druhou výzkumnou institucí, Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí, která tak zanikla. Od 1. ledna 2025 tento nový celek působí pod názvem Výzkumný institut práce a sociálních věcí, v. v. i.

Zaměstnanci instituce se vedle definování psychologických aspektů bezpečnosti práce (např. kabiny řidičů) a bezpečných pracovních postupů na konkrétních pracovištích národního hospodářství (např. licí linky slévárenských provozů) či při obsluze různých strojů a technických zařízení (např. roboty a manipulátory), věnovali i zkoumání vlivu lidského faktoru na spolehlivost technických celků (např. vliv sálavého tepla), stali se spoluzakladateli oboru ergonomie (dnes jsou akreditováni pro zkoušky specialisty v ergonomii), stanovovali normy a postupy ve zkušebnictví, řešili konkrétní úkoly při výstavbě specifického lešení pro jadernou elektrárnu Dukovany, vyvinuli dýchací únikový vak a únikové dýchací přístroje, rekuperační výměník, šestisegmentový kulový teploměr, antivibrační rukavice (průmyslový vzor) nebo protihlukovou přilbu (patent), organizují národní kampaně a soutěže pro různé cílové skupiny, provozují oborový portál BOZPinfo a další webové stránky a sociální média z oblasti BOZP, vydávají recenzovaný časopis JOSRA, nabízejí služby knihovny BOZP, realizují různá školení, kurzy a zkoušky z odborné způsobilosti v prevenci rizik, pro koordinátory na staveništi a pro osoby odborně způsobilé pro oblast požární ochrany.