Článek rekonstruuje hlavní etapy vývoje regulace agenturního zaměstnávání v České republice v letech 2004–2024 a identifikuje, jak se tyto změny promítly do implementace pravidel a do fungování sektoru. Vychází z teoretického rámce governance, flexicurity a implementační mezery a rozlišuje tři fáze zpřísňování regulace: liberální model (2004–2013), zavedení preventivních finančních záruk a sdílené odpovědnosti (2014–2017) a materiální posuzování pracovních vztahů spojené s potíráním zastřeného zprostředkování (2018–2024). Empiricky se studie opírá o analýzu výročních zpráv Státního úřadu inspekce práce a relevantní legislativy a o sedm expertních rozhovorů z března 2026 s představiteli Ministerstva práce a sociálních věcí, agentur práce a Asociace pracovních agentur. Výsledky ukazují na trvalou mezeru mezi formální regulací a její implementací, kterou respondenti spojují s opožděnou koordinací MPSV a SÚIP a s výkladovou nejednotností inspektorátů. Podle dokumentů a respondentů bylo zpřísňování regulace provázeno konsolidací a profesionalizací části sektoru i adaptací forem obcházení; respondenti popisují nerovnoměrné dopady podle velikosti agentur. Protože mezi respondenty nejsou inspektoři SÚIP ani zástupce velké agentury, mají zjištění explorativní charakter a popisují mechanismy uváděné respondenty, nikoli kauzálně ověřené dopady. Lze je interpretovat jako hybridní governance, v níž podle respondentů závisí účinnost na implementačních kapacitách a koordinaci aktérů.