Problematika boje s chudobou a sociálním vyloučením se stává předmětem zájmu Společenství v 70. letech, kdy dochází k zintenzivnění spolupráce členských států v oblasti sociální politiky. Za významný mezník v této spolupráci je považována deklarace ze setkání hlav států Společenství v Paříži v roce 1972, která vedla k přijetí prvního sociálního akčního programu. V letech 1975 až 1994 byly Radou přijaty tři programy boje proti chudobě, které umožnily velký pokrok v porozumění problémům chudoby a sociálního vyloučení ve Společenství. Čtvrtý program, připravovaný na období 1994 a 1999, nebyl přijat pro nesouhlas Německa a Velké Británie, které vznesly námitku, že boj s chudobou a sociálním vyloučením je v kompetenci národních států a jeho řešení na evropské úrovni porušuje princip subsidiarity1.
Abstrakt