Článek analyzuje systémy penzijního a stavebního spoření v ČR v širším kontextu české důchodové reformy a legislativy EU. Autor využívá zahraničních zkušeností k návrhu změn, které by podle něho přinesly zjednodušení a zlevnění uvedených systémů, a to i ve vazbě na úpravy daňového režimu České republiky. České penzijní spoření neplní svou základní funkci: není nástrojem zabezpečení ve stáří; přesto je k němu poskytován státní příspěvek. Obdobně jako neúčelové české stavební spoření, které též slouží jen k umístění přebytečné likvidity. Většina fiskálních dotací stavebního spoření je uměle zakomponována do „překlenovacích úvěrů“; fakticky tak velkou měrou končí v zisku stavebních spořitelen. Stavební spořitelny i penzijní společnosti jsou nadbytečnými institucemi. Vláda Petra Fialy počítá s další existencí doplňkového penzijního spoření. Podoba 3. penzijního pilíře je i v zahraničí věcí veřejné volby, česká koexistence státního příspěvku a daňové podpory je u jednoho produktu (a jeho poskytovatelů) zcela nesystémová. Pokud stát hodlá i nadále podporovat spoření na stáří, je účelné využít novou a kvalitní legislativu panevropského osobního penzijního produktu (PEPP).
Abstrakt
Klíčová slova
penzijní spoření; stavební spoření; státní příspěvek; daňové zvýhodnění; překlenovací úvěr; PEPP