Abstrakt
Stárnutí Evropských populací je fenoménem 21. století. Česká republika představuje jeden z nejlepších příkladů tohoto vývoje. Zrychlená druhá demografická tranzice, prodlužování naděje na dožití a další hluboké demografické a s nimi provázané sociální změny postupně mění tvář celé české společnosti. Hodnocení těchto změn variuje mezi různými sociálními aktéry od glorifikace nevídaných výdobytků humanity po eugenistické výroky o zhoubném působení stárnutí populací na blahobyt celých společností. Tento fakt samozřejmě legitimně zvyšuje zájem o výzkum biologických, psychologických, sociálních, ekonomických i politických (či politologických) aspektů stárnutí již více než čtyřicet let.