Konkurence a její zachování na úrovni jednotlivých zemí je alfou a omegou současné mezinárodní směny. Otázkou je, do jaké míry se jednotlivé evropské státy v mezinárodním obchodě navzájem ohrožují a do jaké míry se případně doplňují. Na tuto otázku nám pomohou odpovědět ukazatele nákladů práce, mezi které patří vlastní náklady práce, dále podíl práce na nákladech a jednotkové náklady práce. Předložená zjištění byla formulována na základě dat Eurostatu, OECD a UN Commodity Trade Statistics Database za roky 2006 až 2016.
Proces evropské integrace sliboval ekonomické partnerství a spolupráci členských zemí Evropské unie oproti zbytku světa. V době vyjednávání o přistoupení byl tento ekonomický integrační proces přirovnáván k modelu zaměstnanecké firmy známý z mikroúrovně.1 Konkurence uvnitř neměla být tak tvrdá, jako k okolnímu světu. Tato vnitřní konkurence měla být ku prospěchu nově přistoupivších zemí po roce 2004 a měla mít za následek konvergenci ekonomicky slabších zemí k těm bohatším. U slabších zemí mělo dojít k nárůstu produktivity, růstu velikosti podniků, růstu odměn za práci a také zvýšení životní úrovně obyvatelstva na úroveň původních zemí Evropské unie. Přistoupivší země po roce 2004 se měly přibližovat ekonomickými ukazateli bohatším původním členům Evropské unie. Tato deklarovaná konkurence měla navíc nastartovat a narovnat ekonomické podmínky v zemích přistoupivších po roce 2004. Do jaké míry k uvedeným procesům došlo v průběhu více jak deseti let, nám pomohou odpovědět ukazatele nákladu práce.