Článek reaguje na aktuální debatu o možném opětovném zavedení karenční doby v českém nemocenském pojištění. V historickém a systémovém kontextu posuzuje její deklarovaný účel, jímž je omezit zneužívání pracovní neschopnosti, a konfrontuje jej s dopady na sociální ochranu zaměstnanců. Poukazuje na to, že plošné krácení náhrady příjmu dopadá také na osoby, jejichž pracovní neschopnost je oprávněná, přičemž relativně více zatěžuje nízkopříjmové zaměstnance. Autor zohledňuje rovněž význam krátkodobých infekčních onemocnění a skutečnost, že karenční doba mění rozdělení nákladů nemoci mezi zaměstnance a zaměstnavatele. Závěrem odmítá karenční dobu jako nástroj nastavení nemocenského pojištění a odlišuje otázku jejího zavedení od širší diskuse o možných způsobech modernizace systému sociální ochrany při nemoci.
Abstrakt