Článek se zabývá problematikou live-in osobní asistence u osob s kvadruplegií se zaměřením na možnosti jejího využití v České republice. Cílem článku je zjistit míru poskytované osobní asistence u osob s kvadruplegií ve vybraných zemích a posoudit, zda by britský model live-in asistence mohl být žádoucí jak ze strany osob s kvadruplegií, tak ze strany pracovníků v sociálních službách. Teoretická část popisuje anatomii a patofyziologii míšního poranění, klinický obraz kvadruplegie, následnou péči v České republice a ve Velké Británii a systém osobní asistence v obou zemích.
Výzkumná část je založena na kvantitativním šetření prostřednictvím dvou anket vlastní konstrukce, určených osobám s kvadruplegií a pracovníkům v sociálních službách. Výsledky ukazují, že mezi osobami s kvadruplegií není povědomí o live-in asistenci příliš rozšířené, avšak v případě dostupnosti služby by o ni část respondentů projevila zájem, a to i za předpokladu poskytnutí bydlení asistentovi. Pracovníci v sociálních službách hodnotili pozitivně zejména individuální přístup, práci s jedním klientem a rozmanitost činností, zatímco jako možná negativa uváděli odlišnou pracovní dobu, dopad na rodinný život a nižší atraktivitu práce.
Zjištění naznačují, že live-in asistence by mohla představovat jednu z možností rozšíření a zkvalitnění péče o osoby s kvadruplegií v České republice.