Tato studie zkoumá, jak sociální pracovníci v Česku chápou a řeší vzdělávací potřeby dětí uprchlíků z neevropských zemí v národním kontextu, který se vyznačuje silnými protiuprchlickými náladami a omezenou politickou podporou. Vycházejíc z holistického modelu integrace a teorie sociálního původu, zjištění ukazují, že sociální pracovníci chápou tyto vzdělávací potřeby jako komplexní a vícerozměrné. Zatímco osvojování jazyků je považováno za zásadní, účastníci zdůrazňují, že je nekvalitní, neboť se odehrává v nedostatečně vybavených školách s nepřipravenými učiteli a slabou institucionální koordinací. V reakci na to sociální pracovníci zaujímají kompenzační přístup a implementují individuální, rodinné a institucionální intervence ke zmírnění systémových nedostatků. Stát přímo nefinancuje intervence sociálních pracovníků. První empirická studie zdůrazňuje klíčovou, ale často přehlíženou roli sociálních pracovníků ve vzdělávání dětí uprchlíků z neevropských zemí jako prostředníků, kteří překlenují systémové mezery ve vzdělávání uprchlíků. Studie nabízí první empirickou analýzu intervencí sociální práce s dětmi uprchlíků z neevropských zemí v Česku a zdůrazňuje potřebu silnější spolupráce mezi školami, tvůrci politik a odborníky z praxe s cílem podpořit integraci.
Abstrakt
Klíčová slova
sociální pracovník; děti uprchlíci; vzdělávací potřeby; systematická reakce; intervence