Text se soustředí na problematiku stárnutí v environmentálním kontextu, konkrétně v prostředí městských center. Venkovní mobilita, tedy schopnost pohybu po venkovním prostředí, je základním předpokladem pro plnohodnotné participování na životě společnosti i pro udržení soběstačnosti. Text se věnuje době, kterou senioři tráví mimo svůj domov, a způsobům, jakými své mobilitní potřeby naplňují. Soustředí se na odlišnosti vzhledem k věku, pohlaví a zdravotnímu stavu. Vychází z výběrového šetření, které bylo realizováno v roce 2011 ve třinácti největších městech jednotlivých krajů a hl. m. Praze na populaci starší šedesáti let. Z analýz vyplývá, že senioři jsou aktivními uživateli venkovního prostředí, environmentální bariéry však společně se zdravotním stavem jejich možnosti venkovní mobility značně omezují.
Abstrakt