Příspěvek je zaměřen na popis a hodnocení právního a institucionálního utváření minimální mzdy a vývoje její absolutní a relativní úrovně a sociálně-ekonomických důsledků tohoto vývoje v jednotlivých fázích uplatňování mzdového minima (1991–2007) v České republice; stručně jsou uvedeny i přístupy ke koncepčnímu pojetí minimálních mezd v kontextu mezinárodní i vnitrostátní odborné a politické diskuse. Přehledně se uvádějí úpravy zakotvené v zákoníku práce a v nařízeních, kterými je vláda zmocněna stanovit výši a podmínky poskytování minimální mzdy a tezovitě se charakterizují jejich věcné souvislosti. Z analýzy vývoje minimální mzdy a jejích relací k běžné (průměrné) úrovni mezd v českém hospodářství a rovněž k úrovni životního minima jako kritériu nejnižších sociálních dávek jsou zřejmé dvě fáze vývoje těchto proporcí, které především závisí na vládní politice. Vysoká relativní úroveň mzdového minima ve vztahu k běžné (průměrné) úrovni mezd může omezovat a deformovat aktivity v podnikatelských subjektech zejména s nižší výdělkovou hladinou (přechod k „šedým“ a „černým“ formám zaměstnávání, přímé omezování zaměstnanosti apod.). Nízká relativní úroveň minimální mzdy ve vztahu k sociálním dávkám vede k nezájmu o práci a k tendencím sociálního parazitismu. Výzvou je hledání a uplatňování optimálních vazeb a mechanismů minimálních mezd, jak je realizují některé členské státy EU.
Abstrakt