Drtivá většina vyspělých ekonomik čelí silným demografickým změnám, které mají za následek snižování počtu práceschopného obyvatelstva a zvyšování průměrného věku ekonomicky aktivní populace. Silnější zastoupení starších kohort v konečném důsledku vede k fiskální nerovnováze současně nastavených systémů penzijního zabezpečení. Z pohledu ekonomické teorie má proces stárnutí nezanedbatelný vliv na agregátní výstup. Vezmeme-li v potaz standardní neoklasickou produkční funkci, stárnutí populace ovlivňuje vstup faktoru práce dvěma směry: jednak dochází ke snížení agregovaného vstupu (počet odcházejících z trhu práce v důsledku věku je vyšší, než počet nově vstupujících) a jednak vlivem růstu průměrného věku dochází ke snižování produktivity práce. V okamžiku odchodu do důchodu dochází ve většině případů k poklesu disponibilního důchodu a snížení úrovně individuální spotřeby a zároveň k přesunu zabezpečení z individuálního příjmu, resp. úspor na zabezpečení z veřejných zdrojů. Klíčová opatření pro řešení dopadů stárnutí je tak nutné vidět především v delším zapojení na trhu práce a zajištění vyššího disponibilního důchodu v předdůchodovém a důchodovém věku. Velký potenciál existuje především v případě zaměstnanosti žen a starších osob. U těchto dvou skupin se rovněž projevuje klíčová závislost mezi úrovní dosaženého vzdělání a schopností uplatnit se na trhu práce. S vyšší úrovní vzdělání prudce roste zaměstnanost žen, u starších osob má významný pozitivní vliv kontinuální vzdělávání. Aktivní politika trhu práce by se měla soustředit na podporu právě těchto oblastí. Cílem tohoto příspěvku je tedy především identifikace základních teoretických východisek pro aplikace praktické hospodářské a sociální politiky, a to především s cílem identifikace hlavních oblastí, kde je možné eliminovat dopady stárnutí populace na ekonomiku.
Abstrakt