Ve studii se věnujeme otázkám profesního vzdělávání ve vyšším věku ve dvou specifických empirických populacích – u seniorů nad 60 let a starších pracovníků od 50 do 63 let věku. Na příkladu účasti na krátkých zaškolovacích kursech a rekvalifikacích, jako speciálních formách celoživotního vzdělávání, ukazujeme, že participace na výcviku a vzdělávání je v seniorské populaci stále ještě marginální vzhledem k očekávaným potřebám stárnoucí populace. Přesto v obou zkoumaných populačních segmentech mají lidé, kteří se vzdělávání účastní, větší šanci se zapojit, udržet a prosperovat na pracovním trhu. Argumentujeme, že profesní vzdělávání by mělo být chápáno jako skutečně vzdělávání celoživotní, protože samotný fakt důchodového věku nesnižuje přínos této formy osobního rozvoje ani jeho potenciální zisky pro celou společnost. Zároveň upozorňujeme na přetrvávající bariéry ve formě různých podob diskriminace, ale i individuálně nízké motivace – což se zdají být propojené nádoby. Na základě zahraniční studie krátce diskutujeme i další motivy a bariéry pro vzdělávání, které jsou osobité pro tuto fázi životní dráhy.
Abstrakt