Komparace „ideálních typů“ prorodinných politik v zemích EU a v USA ukazuje, že rodičovská péče je všude více či méně v kolizi s politikami zaměstnanosti. Autor argumentuje, že relativně nejúspěšnějším – ač jistě rovněž nikoliv ideálním řešením – je „Francouzský tržní etatismus“. Za diverzitou řešení se skrývá jeden společný důvod pro kolizi rodičovské péče a zaměstnání: rodina je v ekonomickém systému naší civilizace jen „závisle proměnnou“. Vize rovnosti rodiny v ekonomickém slova smyslu, jejíž předběžnou podmínkou je potřebná hodnotová proměna ve společnosti pozdního kapitalismu, tvoří druhou, normativní část studie. Podstatné zlepšení v daňovém systému, narovnávající dosud nerovné postavení rodiny, by mohlo podstatně ovlivnit reformu penzijních systémů. Rodina jako ekonomicky konkurenceschopná a sociálně soudržná instituce je conditio sine qua non pro přežití naší civilizace.
Abstrakt