Tento esej je zamyšlením nad negativními socio-ekonomickými dopady vládních opatření proti šíření koronaviru a nad tím, jak by tato situace mohla být zmírněna základním nepodmíněným příjmem (ZNP). Zastávám pohled, že současná situace může být vnímána jako příležitost začít velké sociální změny, jako je například testování a implementace ZNP, abychom se posunuli k férovější společnosti, která by poskytla důstojné životní podmínky většině svých členů a členek.
V eseji ukazuji, že ZNP v žádném případě není utopistickým projektem, ale naopak se jedná o životaschopnou sociální politiku, která dává smysl ze sociálního, environmentálního i ekonomického hlediska a zapadá do současných debat o změnách klimatu a o Průmyslu 4.0. V závěru apeluji na to, abychom v České republice co nejdříve uskutečnili výzkumný projekt, který by otevřel seriózní debatu.
Abstrakt