České republika a Francie jsou země, které prošly odlišným historickým vývojem, ale přesto mají v určitých ohledech podobné charakteristiky – vysokou zaměstnanost žen, podobný design institucí formální péče o děti (jesle, školky), rodičovskou dovolenou a příspěvek pro rodiče osobně pečující o své děti. Přes zdánlivou institucionální podobnost se ale chování rodičů v obou zemích výrazně liší – francouzské ženy častěji volí relativně brzký návrat na pracovní trh, zatímco české ženy po narození dítěte přerušují pracovní aktivitu na několik let. Pro vysvětlení této odlišnosti analyzujeme tři vzájemně provázané oblasti: státní příspěvky pro rodiče osobně pečující o své děti, instituce péče o děti a veřejné a odborné diskursy týkající se péče o děti. Francouzsko-česká komparativní analýza ukazuje, že jak v Československu/České republice, tak i ve Francii mělo zásadní vliv na formování politik a utváření institucí péče o děti mladší tří let zejména expertní vědění a jeho prezentace ve veřejném diskursu. Odborný diskurs v obou zemích určoval ideje a představy, které opřádaly instituce péče o děti, a tím také chování lidí, kteří instituce a opatření využívali a ve svých činnostech reprodukovali. Z původně podobných základů ve Francii a v České republice se vyvinula velmi odlišná odborná a veřejná diskuse o psychických dopadech nerodičovské a kolektivní péče na děti. V České Republice je výsledkem genderově konzervativní nastavení sociálních politik a institucí péče o malé děti i přístup k jejich využívání.
Abstrakt