Ekonomická krize uspíšila v řadě zemí přijímání úsporných opatření v důchodových systémech, které se bez ohledu na výkyvy v ekonomickém vývoji musejí vypořádávat se zvyšujícím se podílem osob v důchodovém věku, daným nízkou porodností a prodlužováním průměrné doby dožití. Zajištění jejich stability a finanční udržitelnosti v dlouhodobém horizontu se ukázalo jako zvláště naléhavé v době nižších příjmů důchodových systémů způsobených stávající vysokou mírou nezaměstnanosti a vysoké míry zadluženosti řady zemí. Kritéria nároku na důchod je z těchto důvodů třeba v krátkodobém i dlouhodobém horizontu přizpůsobit současným a předpokládaným podmínkám. Příkladem mohou být legislativní změny, jimiž na tuto situaci reagovaly zákonodárné sbory v Itálii a Řecku.
Abstrakt