Jedním z klíčových aspektů ovlivňujících efektivní fungování každého systému je jeho správné architektonické nastavení, tedy optimální nastavení vazeb mezi jednotlivými subjekty, které se podílejí na jeho fungování. V oblasti sociálních služeb plní svoje role vedle Ministerstva práce a sociálních věcí a nestátních organizací rovněž kraje a obce, a to jak ve své samosprávné, tak i v přenesené působnosti. Dosavadní zkušenosti s aplikací zákona o sociálních službách ukazují, že v řadě případů dochází v tomto směru z jejich strany ke konfliktu při plnění těchto rolí. Tato skutečnost je důsledkem realizace II. fáze reformy veřejné správy, kdy došlo v souvislosti se zrušením okresních úřadů k převedení jejich kompetencí do přenesené působnosti krajských úřadů a nově zřízených obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. Spojení rolí státu se samosprávnými rolemi těchto subjektů je v rozporu s dlouhodobými koncepčními představami Ministerstva práce a sociálních věcí zakotvenými ve scénáři sociální reformy, podle nichž je nezbytné oddělit od sebe role státu a samosprávných orgánů, aby každý občan věděl, co je výsledkem jeho aktivity vyplývající z titulu pojištění, co dostává od státu a co je výsledkem působení samosprávných orgánů obcí, měst a krajů1.
Abstrakt