V posledních letech denně slyšíme zprávy o tom, že se šíří hospodářská recese, že jednotlivá hospodářská odvětví krachují a nastartování růstu ekonomiky může nastat až po oživení poptávky a zvýšení spotřeby. Rozvoj nebo alespoň zachování stávající úrovně odvětví sociálních služeb také závisí na poptávce stávajících či budoucích klientů. Financování sociálních služeb a jejich kvalita však stále zůstávají na okraji zájmu ekonomů, což může být tím, že jejich poskytování je svým způsobem orientováno pouze na spotřebu, resp. na uspokojování potřeb uživatelů. Přináší náklady, které nemají přímý pozitivní dopad na růst ekonomiky. Poskytovatelé sociálních služeb jsou však zaměstnavateli tisíců pracovníků nejrůznějších profesí. Je obecně známé, že cca 75 % nákladů na poskytování sociálních služeb (bez investic) tvoří mzdy. Udržení, zkvalitnění a případný rozvoj sociálních služeb v období stagnace hospodářství vyžaduje průběžné řešení tří základních problémů. Prvním základním problémem sociálních služeb je optimalizace nákladů na poskytování sociálních služeb potřebné kvality. Druhým základním problémem je nalezení odpovídajících finančních zdrojů a snížení nákladů na obsluhu těchto zdrojů. Třetím problémem je koupěschopnost uživatelů stávajících služeb, která se nevyvíjí stejným tempem jako narůstající požadavky na rozsah a kvalitu služeb. Přitom rozsah a kvalita poskytované sociální služby jsou definovány závaznými předpisy, pokud žadatel uzavře smlouvu o poskytování sociální služby v souladu s platnými právními předpisy.
Abstrakt