Diskuse o praktické aplikaci strategie udržitelného rozvoje, jejímž cílem je zajistit rovnováhu mezi ekonomickým, sociálním a environmentálním pilířem rozvoje, znovu oživila debatu o dopadu politiky životního prostředí na zaměstnanost. V minulosti byl zájem o tuto interakci intenzivnější především v období recese v polovině 70. let, kdy se ve většině vyspělých zemí značně zvýšila míra nezaměstnanosti a současně začaly narůstat i environmentální problémy. V té době ale chyběly fundovanější analytické studie, které by vyvrátily či potvrdily prvotní argumenty podnikatelských kruhů (částečně podporované i některými odborovými centrálami), že programy na snížení znečištění životního prostředí působí jako inflační faktor a nutí podniky přesouvat tradiční investice do investic na ochranu životního prostředí, a tím přispívají k omezování výrobních programů s případnými dopady na snížení počtu zaměstnanců. V současné době je možno dokumentovat zvýšený zájem o analýzu vazeb mezi politikou životního prostředí a trhem práce téměř ve všech evropských zemích. Tato problematika je stejně aktuální i v České republice. Proto se předložený příspěvek v první části zabývá teoreticko-metodologickými problémy spjatými s vyjádřením dopadu politiky životního prostředí na zaměstnanost, rozsahem environmentálních aktivit, které je žádoucí k zaměstnanosti vztáhnout, stejně jako přístupy, které umožní tyto dopady kvantifikovat. Příspěvek je doplněn některými dílčími údaji vztahujícími se k eko-průmyslu v České republice. Ambicí statě je otevřít diskusi zainteresovaných odborníků k této otázce.
Abstrakt