Cílem příspěvku je prověřit a uvést na pravou míru přepočtené údaje o délce placené mateřské a rodičovské dovolené (ekvivalent plné mzdy) a analyzovat reformní kroky druhé vlády Andreje Babiše (2018−2021) a také stávající návrhy reforem jednotlivých dávek rodinné politiky. Pozornost je věnována i návrhům důchodových komisí. Česká rodinná politika respektuje slabé stránky rodinných dávek a služeb, neusiluje však o výraznější ucelenou reformu tohoto systému. Obdobně jako v dalších postkomunistických zemích došlo k „refamiliarizaci“ této politiky, jež vedla − navíc v kombinaci s konstrukcí rodičovského příspěvku − k velké genderové mzdové mezeře. Starobní důchody matek to podstatně neovlivňuje, protože důchody jsou nebývale nivelizovány − skrytou existencí vysokého rovného důchodu. Analýzy směřují k využití sociálně- demokratického sociálního modelu, včetně aplikace univerzálních přídavků na děti a práva na místo v jeslích a v mateřské školce od 1. roku věku dítěte za malý či žádný poplatek.
Abstrakt
Klíčová slova
rodinná politika, placená rodičovská dovolená, přídavky na děti, daňové zvýhodnění na dítě, mezigenerační smlouva