Tato stať se věnuje ideově a institucionálně moderovanému procesu reforem povinného veřejného průběžně financovaného prvního pilíře českého důchodového systému po pádu komunismu. Rozebírá programová prohlášení vlád a sleduje zadání, složení a návrhy všech jejich dosud ustavených poradních grémií. Sleduje normativní východiska, kognitivní rámování jejich činnosti a povahu komunikačního a koordinačního diskurzu mezi politiky, odborníky a veřejností. Analyzuje příčiny opakovaného selhávání snah o dosažení celospolečenského konsenzu o dalším směřování důchodové reformy a v závěru identifikuje nutné předpoklady toho, jak se takovým selháním do budoucna vyhnout. Vychází přitom z uplatnění teorií historického a diskurzivního institucionalismu a metod rámování, analýzy dokumentů a zúčastněného pozorování. Autor pokládá dosavadní pokusy o reformu českého důchodového zabezpečení za neúspěšné. K předpokladům pozitivního obratu řadí silnou a trvalou politickou podporu z centrální úrovně státní správy, podporu systematického aplikovaného výzkumu v širším sociálně ekonomickém kontextu a profesionální moderaci dosažení širokého politického a odborného konsensu ohledně změn důchodového systému.
Abstrakt
Klíčová slova
důchodová reforma, Česká republika, poradní grémium, koordinační a komunikační, diskurz, politici, odborníci, celospolečenský konsenzus