Statistiky soudů, orgánů sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) a policie i vyjádření některých relevantních aktérů shodně naznačují, že případů násilí na dětech v ČR přibývá, přičemž dostupná data představují jen špičku ledovce tohoto problému. Vyjádření odborníků zároveň poukazují na obtížnost identifikace případů násilí na dětech ze strany laické i odborné veřejnosti (pedagogů mateřských a základních škol, lékařů, pracovníků pomáhajících profesí atd.), i následného rozhodování o tom, zda je patřičné případ nebo jen své podezření nahlásit, a jaký postup k tomu zvolit s ohledem na zájmy všech zúčastněných, zejména dítěte, a případné nežádoucí důsledky, které poté mohou nastat, a to jak pro dítě, pro jeho blízké okolí, pro osobu, vůči níž směřuje podezření, tak pro samotného oznamovatele. Situaci významně ovlivňují i množící se sporné mediálně prezentované kauzy. V tomto textu přinášíme stanoviska pěti odbornic různých profesí, které byly osloveny naší anketou, věnovanou bariérám v plnění oznamovací povinnosti případů násilí na dětech a možnostem jejich řešení.
Abstrakt