Článek se zabývá penzijní reformou v České republice. Současný stav diskuse vidí jako příležitost pro ekonomickou teorii, která se může odpoutat od zájmového a ideologického pozadí názorových střetů a přispět k nalezení efektivního a sociálně co možná nejspravedlivějšího řešení. Cílem příspěvku je upozornit na rizika některých přístupů, pokusit se modelově kvantifikovat některé alternativy a ukázat širší kontext reformy penzijního systému. Autoři navrhují využití tzv. postgraduální nadstavby systému průběžného důchodového pojištění, tedy využití dosud ladem ležících možností, které by efektivněji konstruovaný systém mohl nabídnout osobám v předdůchodovém věku, ale zejména lidem, kterým podle zákona již vznikl nárok na starobní důchod. Předložený návrh akcentuje možnosti prodloužení doby produktivního uplatnění člověka na profesních trzích s posílením tomu odpovídajících motivačních prvků i v systému zdravotního pojištění. Podle autorů má jejich koncept potenciál nejen výrazně vylepšovat příjmovou bilanci budoucích penzistů, ale také tlumit negativní dopady nastupující demografické krize do veřejných financí, a to již v této dekádě.
Abstrakt