Zvyšování zaměstnanosti starších osob a prodloužení pracovního života je jednou z prioritních politických strategií v kontextu demografických změn. Významnou roli v nich hraje jak nastavení důchodové politiky, tak jejich synergie s politikou zaměstnanosti a nastavením souběhu pobírání starobního důchodu a ekonomické činnosti. Autor vychází z předpokladu, že rozdíly v míře zaměstnanosti ve vyšších věkových kategoriích ve srovnávaných zemích jsou významně determinovány jak kulturními faktory, tak nastavením důchodového systému, zejména důchodového věku. Analýza ukazuje, že zaměstnanost starších osob je vyšší tam, kde existují menší rozdíly v participaci žen a mužů na trhu práce a stejný důchodový věk pro ženy a muže. Na základě analyzovaných dat lze vyslovit hypotézu, že Česká republika v míře zaměstnanosti starších osob konverguje k zemím s vyšší zaměstnaností a její zaměstnanost snižují výrazné rozdíly v participaci žen a mužů na trhu práce, které jsou dány nastavením sociálního a důchodového systému i kulturními rozdíly mezi srovnávanými zeměmi.
Abstrakt