Od samého počátku společenských kooperací se v jejich rámci rozvíjela tzv. přirozená dělba práce podle vrozených sklonů a schopností lidí. Pracovní činnosti se dělily mezi muže a ženy, staré a mladé. Efektem této specializace byl růst produktivity práce, který se projevoval ve větším množství vyrobených statků. V procesu společenské dělby práce se lidé rozdělili na zemědělce a pastevce, později se oddělila řemeslná výroba a proces specializace na jednotlivé činnosti byl završen rozvojem obchodu a služeb. Historicky mladší je dělba práce v rámci pracovních operací, která vznikla s manufakturní výrobou a je založena na technickém rozvoji. Dělba práce má také teritoriální aspekty a rozdílné výrobní podmínky vedou k ekonomické specializaci jednotlivých oblastí. Tento proces přerostl i hranice státně osamostatněných celků a je označován za mezinárodní dělbu práce (Vlček, 2005).
Abstrakt