Článek

Hranice důchodového věku zajišťující průměrnou dobu pobírání důchodu po dobu čtvrtiny života a modelové výpočty jeho hodnot Tomáš Fiala, Jitka Langhamrová

Abstrakt

Jedním z nejčastěji diskutovaných důsledků stárnutí populace je otázka finanční udržitelnosti důchodových systémů. V důsledku stárnutí dochází ve většině populací evropských zemí ke zvyšování podílu seniorů. Doba pobírání starobních důchodů se prodlužuje. Jednou z možných  reakcí na tuto skutečnost je zvyšování důchodového věku, a to i nad dosud obvyklou hranici 65 let. I v České republice se již řadu let diskutuje problematika důchodové reformy. Jedním z reformních kroků, který je svým způsobem unikátní, bylo uzákonění postupného trvalého zvyšování  důchodového věku bez jakékoli horní hranice. Tato skutečnost byla často kritizována zástupci některých politických stran i odborníky. Jedním z klíčových úkolů Odborné komise pro důchodovou reformu, která vznikla v roce 2014, bylo proto navrhnout mechanismus, jak současné  nastavení důchodového věku hodnotit a eventuálně v budoucnu korigovat. V tomto příspěvku se proto podrobněji věnujeme návrhu komise, který vychází z myšlenky zvolit takovou hranici důchodového věku, aby průměrná doba pobírání důchodu činila čtvrtinu života. Cílem příspěvku  není ani tak podrobný popis mechanismu výpočtu modelových hodnot takto definovaného důchodového věku, ale spíše snaha ukázat, jak by se za takovéhoto předpokladu podle aktuálních prognóz budoucího vývoje úmrtnosti měl v budoucnu měnit věk odchodu do důchodu v České  republice.

Přečíst článek