Fungování veřejných služeb zaměstnanosti a naplňování jejich základních funkcí získává v současné době, typické nestabilními trhy práce a relativně vysokou mírou nezaměstnanosti, mimořádnou důležitost. Veřejné služby zaměstnanosti se ve světě v poslední době výrazně proměňují, snaží se být efektivní (ve smyslu poskytování účinné pomoci nezaměstnaným osobám při návratu na trh práce), úspornější a více zaměřené na individuální potřeby těžko zaměstnatelných klientů. Článek se zabývá hodnocením realizované institucionální reformy veřejných služeb zaměstnanosti v České republice po roce 2011, a to z několika hledisek. Za prvé z hlediska přípravy, procesu projednávání a přijímání nové legislativy. Za druhé, z hlediska formulovaných cílů reformy a jejich naplnění, a za třetí, z hlediska dopadů realizovaných změn na fungování služeb zaměstnanosti. Hodnocení reformy v ČR se opírá zejména o dostupné odborné analýzy fungování služeb zaměstnanosti do roku 2011 a expertní šetření realizované v průběhu roku 2014. Reformu veřejných služeb zaměstnanosti v ČR je možné na základě analyzovaných hledisek hodnotit velmi ambivalentně. Některé formulované cíle vzbuzují pochybnosti (úspora finančních prostředků jako hlavní cíl), některé jsou velmi důležité (zlepšit řízení služeb zaměstnanosti). Celkově však můžeme konstatovat, že realizovaná reforma prohloubila stav zaostávání veřejných služeb zaměstnanosti za moderním vývojem a nevyřešila největší stesky odborníků, že úřady práce v ČR se stávají pouhým místem výplaty sociálních dávek.
Abstrakt