Článek1 se zabývá konceptuálními východisky zaměstnatelnosti a možnostmi jejího empirického zkoumání. V minulém století lze identifikovat minimálně šest typově odlišných definic, které zaměstnatelnost chápou v různé míře jako diskrétní nebo spojitou charakteristiku nabídky a/nebo poptávky po práci. Zdrojem těchto pojetí jsou především politiky trhu práce, ale i praxe řízení lidských zdrojů v organizacích čelících změnám. Aktuální debata dospěla k dynamickému a interaktivnímu pojetí tohoto pojmu, které generuje širokou paletu faktorů zaměstnatelnosti a jejích projevů. To vytváří značný prostor pro empirický výzkum, který je ovšem poměrně řídký. Dosavadní výzkum interaktivního pojetí zaměstnatelnosti v České republice založený na datech OECD doposud potvrzuje silný vliv individuálních faktorů zaměstnatelnosti (osobní a rodinné charakteristiky, formální a neformální vzdělávání a zejména pracovní historie). Zvláštní pozornost zaslouží zkušenost s dlouhodobou nezaměstnaností a nižší věk. Individuální faktory ovšem nelze přeceňovat, protože na úspěchu na trhu práce se nemalou měrou podílejí i kontextuální faktory (situace na regionálním trhu práce), které individuální zaměstnatelnost relativizují. Následné výzkumné aktivity by mohly tato zjištění prohloubit a výsledky najít uplatnění při koncipování veřejných politik.
Abstrakt