Standardizaci sociálních služeb je v České republice věnována pozornost v souvislosti s kvalitou dle zákona o sociálních službách, z kvantitativního hlediska jsou stanoveny doporučené standardy vybavenosti území sociálními službami a v souvislosti s propojením dvou hlavních finančních zdrojů služeb sociální péče je věnována pozornost i standardizaci finanční. Cílem studie je, na základě teoretických východisek standardizace sociálních služeb, poskytnout empirický pohled na standardizaci vybraných služeb sociální péče v České republice z kvantitativního hlediska. V empirické části je blíže věnována pozornost aplikaci standardů vybavenosti u vybraných služeb sociální péče v krajích České republiky. V letech 2007 a 2012, na příkladech služeb sociální péče pobytového, ambulantního a terénního charakteru, bylo v krajích ČR provedeno hodnocení jejich vybavenosti dle doporučených standardů. Metodou mnohorozměrného škálování bylo následně provedeno v letech 2007 a 2012 porovnání krajů ČR dle zastoupení a struktury vybavenosti vybranými službami sociální péče. Z výsledků porovnání krajů ČR vyplynulo, že největší kraje (Středočeský, Moravskoslezský a Jihomoravský kraj) a nejmenší kraje (Liberecký a Karlovarský) jsou si nejméně podobné svým zastoupením vybraných služeb sociální péče (pobytového, ambulantního a terénního charakteru). A nejméně podobnými kraji, dle struktury vybavenosti vybranými službami sociální péče, jsou kraj Ústecký s převažující vybaveností službami sociální péče pobytového charakteru a Hlavní město Praha s nejvyšší vybaveností službami sociální péče ambulantního a terénního charakteru.
Abstrakt