V posledních letech se lze v Evropské unii setkat s novým fenoménem. Jsou jím dohody v nadnárodních společnostech (angl. „transnational company agreements“, dále „TCA´s“). Dohody v nadnárodních společnostech sledují pozitivní cíle, zvláště s ohledem na potřebu identifikovat budoucí vývoj a problémy a nalézat společná řešení v konkrétních podmínkách daných podniků. Na druhé straně přetrvávají obtíže, zejména nevyjasněná otázka jejich právních účinků včetně otázky a s ní související problematika reprezentativnosti partnerů a jejich oprávnění k uzavírání nadnárodních dohod, jakož i dopady překážek a konceptuální neujasněnosti při řešení sporů z nadnárodních dohod. V článku je věnována pozornost především výše zmíněným problematickým oblastem. Snaží se rovněž poukázat na skutečnost, jak komplikovaná by byla cesta k zabezpečení jednotných právních účinků pro dohody v nadnárodních společnostech, zejména z důvodu vzájemné odlišnosti systémů kolektivního vyjednávání v různých členských státech.
Abstrakt