Příspěvek se zaměřuje na mapování schopnosti komunikace v českém jazyce u vybraných skupin cizinců žijících v České republice. Integrace je komplikovaný a náročný proces pro obě strany, pro zemi, která cizince přijímá, i pro cizince, který do země vstupuje. Znalost českého jazyka má zásadní význam pro začlenění cizinců do společnosti. Potřebnost naučit se českému jazyku zvyšuje v současné době také povinnost prokazování znalosti češtiny jako jedné z podmínek pro získání povolení k trvalému pobytu, kterou od 1. ledna 2009 ukládá zákon o pobytu cizinců. U některých skupin cizinců je znalost češtiny na velmi nízké úrovni – platí to zejména o nově příchozích cizincích a u zahraničních pracovníků, kteří většinou mají jen minimální možnost kontaktu s místním obyvatelstvem. Prezentované výsledky jsou součástí rozsáhlého výzkumného šetření realizovaného v rámci projektu s názvem Zdravotně sociální situace imigrantů a azylantů v České republice financovaného agenturou COST (Cooperation on Scientific and Technical Research).
Abstrakt