Penzijní teorie a politika doznala v posledních desetiletích významných změn, a to i „ode zdi ke zdi“. Podstatnou roli přitom sehrála Světová banka, naposledy (2012) vydáním antologie Panevropského penzijního systému a zejména NDC, který je jeho hlavním penzijním pilířem. U nás se pomalu rozjíždějící opt-out z velmi solidárního systému veřejného „důchodového pojištění“ jde zcela jiným směrem. Hlavním argumentem je diverzifikace dnešního veřejného systému mezi veřejný a soukromý sektor. Náklady přechodu k dílčímu fondovému systému jsou podceňovány. Nepožaduje se jasné rozhraničení pojistného systému a redistribuce (sociální solidarity), na rozdíl od v podstatě všech ostatních postkomunistických zemí. Bezděkova komise, složená převážně z lobbistů přímo zainteresovaných na jí navrhované důchodové reformě, nepředstavovala posun v koncepčním řešení českého penzijního systému, navíc v dnešních ztížených ekonomických podmínkách. Komise se nezabývala Panevropským penzijním systémem, popř. jeho hlavním pilířem. Jako důvod bývá dodatečně uváděno, že při simulacích návrhu ČSSD na zavedení NDC v roce 2005 vyšlo, že většina nově přiznaných NDC důchodů bude pod úrovní hranice chudoby. Je to dáno českými specifiky? Experti Světové banky se s podobným problémem NDC nesetkali. Vedle teorie a politiky NDC se rozvíjí i analýzy produktů a systémů FDC, včetně sociálního pojištění FDC. I když o důchodových reformách bude vždy ve finále rozhodovat mechanismus veřejné volby, podstatným parametrem pro hodnocení jednotlivých modelových variant budou náklady režie včetně fáze výplaty doživotních důchodů.
Abstrakt