Obecným otázkám solidarity a ekvivalence v sociálních systémech byl na stránkách Fóra sociální politiky věnován článek Jany Žižkové (2007). Autorka se v něm zamýšlí nad perspektivami těchto principů v situaci, kdy český sociální systém musí projít zásadními změnami. Mimo jiné zmiňuje nadměrnou solidaritu v systému základního důchodového pojištění. Právě reforma tohoto systému by měla být založena na částečné náhradě principu solidarity principem ekvivalence (zásluhovosti), tedy na těsnější vazbě výše dávek na zaplacené pojistné. Naplňování principů ekvivalence a solidarity v důchodových systémech přitom úzce souvisí s mírou redistribuce, která se v těchto systémech prosazuje. Státní důchodové systémy jsou často založeny na průběžném způsobu financování, při kterém jsou důchodové dávky financovány z příspěvků ekonomicky aktivních osob zaplacených v témže roce, a při němž se uplatňuje solidarita a redistribuce mezigenerační*. Zároveň v těchto systémech obvykle dochází k přerozdělování zdrojů (a už záměrně či nezamýšleně) mezi různými skupinami příslušníků téže generace. Tento příspěvek přiblíží některé aspekty vnitrogenerační redistribuce v základním důchodovém systému na modelových příkladech pro starobní důchody.
Abstrakt