Cílem této stati je zjistit, do jaké míry se v zemích Evropské unie vyskytují zaměstnání splňující definici prekarizované práce. Podle metodiky Mezinárodní organizace práce je jako prekarizované označováno takové zaměstnání, ve kterém zaměstnanec nemá dostatečnou jistotu. Jedná se především o zaměstnání na částečný úvazek či dobu určitou. Prostřednictvím analýzy dat z výběrového šetření European Union Labor Force Survey za roky 2000−2015 autoři ukazují, že v zemích Evropské unie podíl prekarizované práce roste z přibližně 20 % na začátku sledovaného období na přibližně 24 % na jeho konci. V době finanční krize kupodivu podíl prekarizované práce krátkodobě klesl, zaměstnavatelé se pravděpodobně v rámci úsporných opatření nejprve zbavili zaměstnanců s částečnými úvazky a smlouvami na dobu určitou. To potvrzuje, že prekarizovaná práce skýtá zaměstnanci výrazně nižší sociální jistoty. V druhém kroku analýzy pak autoři pomocí logistické regrese dat z výběrového šetření European Union Labor Force Survey zjiš ují, že rizikovými skupinami, ohroženými prekarizovanou prací, jsou zejména ženy a lidé s nižším vzděláním. To odpovídá teorii technologické změny, podle které i v době vzdělanostní expanze trh práce dokáže přijmout zvýšený počet držitelů vysokoškolských titulů, jelikož nově vznikající zaměstnání vyžadují vyšší kvalifikaci pracovníků. Ukazuje to ale také na přetrvávající genderové nerovnosti na trzích práce, které neodstranilo ani vyrovnání poměru mezi držiteli a držitelkami vysokoškolských diplomů. Fakt, že riziko prekarizace zvyšuje u žen uzavření sňatku a narození dítěte, svědčí spíše o přetrvávající diskriminaci zaměstnankyň ze strany zaměstnavatelů kvůli jejich snahám založit rodinu a pečovat o ni. Míra prekarizace je stále o něco nižší v nových zemích Evropské unie, mezi které patří i Česká republika.
Abstrakt
Klíčová slova
trh práce, prekarizace, prekariát, pracovní podmínky