Koncepce rodinných přídavků a veřejná správa Jaroslav Vostatek

Dominance rovného důchodu v českém „důchodovém pojištění“ a jeho financování ze státního rozpočtu svádí k zacházení s „pojistným“, jakoby se jednalo o daň. Toho využívá návrh Odborné  komise pro důchodovou reformu na diferenciaci pojistného podle počtu vyživovaných dětí. Experti KDU-ČSL by chtěli tyto „transfery“ „narovnat“ až do veřejného financování celých nákladů ušlé příležitosti, vyvolaných péčí o dítě. Takto extrémní požadavky nemají ani zastánci typického konzervativního sociálního modelu, o ostatních modelech již ani nemluvě. Návrh komise je oproti tomu velmi skromný a analýzy ukazují, že jednoduché a efektivní modelové řešení reformy rodinné politiky, spočívající v přechodu na podstatně vyšší a univerzální přídavky na děti, by více přineslo i  elektorátu této vládní strany. Pokračující fiskalizace českých rodinných přídavků by byla z pohledu veřejné správy neefektivní. Rodinné přídavky lze přitom efektivně poskytovat jak v rámci  sociální správy, tak i finanční (daňové) správy; racionální politika je věcí nejen volby sociálního modelu, ale i míry jeho aplikace ve veřejné správě, především v oblasti daně z příjmů.