Sociální ústav Československé republiky
Myšlenka založit vědecký ústav zabývající se sociálními otázkami a studiem sociálních věd se začala objevoval již před 1. světovou válkou, k její samotné realizaci však došlo až v roce 1919, kdy ministr sociální péče, Lev Winter, založil Sociální ústav Československé republiky.
Jak vyplývá ze stanov ústavu, jednalo se o vědeckou instituci zaměřenou na studium sociálních věd, která zároveň soustřeďovala špičkové pracovníky v sociálněpolitickém oboru. Ústav fungoval také jako poradní orgán Ministerstva sociální péče při jeho legislativní a administrativní činnosti. V neposlední řadě ústav působil i na poli propagace – ve veřejném prostoru šířil vědecké poznatky z oblasti sociálního a obecně vyššího sociálního nazírání.
Členy Sociální ústavu byli nejen teoretičtí odborníci, ale rovněž zkušení pracovníci z řad zaměstnanců i zaměstnavatelů. Organizační a finanční zázemí poskytovalo ústavu Ministerstvo sociální péče.
Z původně pěti sekcí, do nichž byla činnost ústavu rozdělena, byly v průběhu let vytvořeny 3 pracovní odbory. Prvním byl Pracovní odbor pro teoretická bádání, v němž byly řešeny sociologické a sociálně-filozofické problémy a národohospodářské teorie, zejména socialismus. Druhým byl Pracovní odbor pro dělnickou ochranu, sociální pojišťování a socializaci, který se zabýval otázkami dělnického ochranného zákonodárství, otázkami odborových organizací, stávkami a výlukami, mzdovými soudy, tarifními smlouvami, nezaměstnaností, zprostředkováním práce, vystěhovalectvím a problematikou sociálního pojištění. Sem také spadalo „družstevnictví, dělnické podílnictví na správě a zisku, vnitřní zemědělská kolonizace a obecní socialismus a akce zespolečňování vůbec“. V rámci tohoto odboru byly vytvořeny některé speciální komise, konkrétně Komise pro studium populačních otázek, Komise pro studium speciálních důsledků průmyslové racionalizace a Komise pro studium dějin dělnického hnutí a dějin sociálních vůbec. Třetím odborem byl Pracovní odbor technicko-zdravotnický, výchovný a humanitní, který řešil otázky organizace práce celkově, zejména psychotechniky, dále ochranné techniky, pracovního zdravotnictví a sociálního zdravotnictví vůbec, eugenických snah, bytové péče a reformy bydlení. Spadaly sem také „sebevzdělávací a umělecké snahy zaměstnanců, život rodinný, péče o matky a dítě, péče o mládež, o válečné poškozence, veřejné chudinství a v souhrnu zařízení sociálně-humanitní.“
Jednou z nejdůležitějších činností Sociálního ústavu byla přednášková a publikační činnost věnovaná aktuálním tématům. Ústav dokonce vypisoval soutěže, jejichž zásluhou vznikaly práce pojednávající o určitých sociálněpolitických otázkách – cílem bylo „vytvářet samostatnou vědeckou literaturu v oboru sociální politiky“. Z podnětu a finanční podpory Rockefellerovy nadace byly realizovány výzkumné práce, které řídila tzv. Výzkumná sekce Sociálního ústavu. Významnou činností ústavu bylo budování sociálního archivu, kde byly shromažďovány či evidovány listinné památky týkající se sociálního hnutí a sociální péče v Československu.
V roce 1938 byla přednášková i publikační činnost Sociálního ústavu ukončena. O dva roky později jeho aktivita zcela ustala a v březnu roku 1941 byl ústav zrušen.