V úvodu workshopu představil výzkumný pracovník Martin Štěpánek nástroj Subjective Quality of Working Life Index (SQWLi), který vytvořil RILSA ve spolupráci se Sociologickým ústavem Akademie věd ČR.

SQWLi je určen k měření subjektivně vnímané kvality pracovního života. Vychází z předpokladu, že kvalitu pracovního života nelze hodnotit pouze podle objektivních ukazatelů (mzda, pracovní doba, typ smlouvy apod.), ale také podle toho, jak pracovníci svou práci sami vnímají a hodnotí. Výsledný index vyjadřuje, nakolik jejich práce naplňuje jejich očekávání a potřeby.

Představen byl také portál Pracovní pohoda (www.pracovnipohoda.cz), který přináší aktuální informace o kvalitě pracovního života v České republice, výsledky výzkumů, odborné články i praktická doporučení pro zaměstnance a zaměstnavatele.

Účastníci červnového workshopu RILSA se seznámili také s výsledky aktuálního šetření realizovaného v rámci projektu. Přineslo celkem 3 446 odpovědí, přičemž hlavní analytický soubor tvořilo 2 999 ekonomicky aktivních respondentů z České republiky. Odpovědi zahraničních pracovníků byly využity především pro doplňková srovnání.

Diskuse se věnovala organizaci pracovní doby, slaďování pracovního a osobního života, práci na dálku, autonomii při plánování práce i konfliktu pracovních a soukromých rolí. Pozornost byla věnována také digitalizaci pracovního prostředí, využívání umělé inteligence, problematice technostresu a otázkám zdraví, regenerace a psychické pohody zaměstnanců.

Červnový workshop přinesl komplexní přehled o aktuálním stavu kvality pracovního života v České republice a potvrdil význam dlouhodobého sledování této oblasti pro výzkum i tvorbu veřejných politik.

Výzkumný institut práce a sociálních věcí (RILSA) v pestrém programu semináře reprezentovala socioložka Sylva Höhne z oddělení rodinné politiky. Vystoupila v prvním tematickém bloku, zaměřeném na institut rodičovské dovolené v ČR. Prezentovala ‒ se spoluautorstvím své kolegyně z RILSA Naděždy Křečkové Tůmové ‒ prvotní výsledky výzkumu přání a reálných zkušeností matek se zajištěním péče o děti předškolního věku. Tato zjištění vycházela z dotazníkového šetření realizovaného pro potřeby Zprávy o rodině 2026 v září 2025 mezi rodiči s předškolními a školními dětmi.

Výsledky ukázaly například to, že představy matek ohledně zajištění péče o děti a o vlastních pracovních aktivitách se často liší od reality, zvláště co se týká dětí ve věku dvou až tří let. O děti do dvou let věku by podle matek mělo být postaráno převážně v rámci (širší) rodiny, ovšem péči o děti tříleté a starší by nejčastěji svěřily kolektivním zařízením, jako jsou mateřské školy či dětské skupiny. Zatímco u nejmenších a právě zmíněných starších dětí většinou reálné zkušenosti matek odpovídají jejich přáním, ohledně dvouletých dětí je patrná určitá nedostupnost jak širší rodinné péče, tak individuálních a kolektivních služeb péče o děti.

Prezentace Parental Leave in Czechia: Preferences and Reality přednesená na mezinárodním semináři Parenting Leaves, Equality, and Social Sustainability: Emerging Research Agendas  je dostupná mezi dalšími dosavadními výstupy projektu RILSA Zpráva o rodině 2026 zde.

Po celý den byly k dispozici prezentace sociálních podniků a neziskových organizací, tematické výstavy, interaktivní ukázky, virtuální realita i doprovodný program zaměřený na aktuální společenská témata.

RILSA ve svém stánku představil inovativní využití virtuální reality v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Návštěvníci si mohli prostřednictvím 3D brýlí vyzkoušet scénáře z prostředí stavebnictví a zažít simulaci rizikových pracovních situací v bezpečném virtuálním prostředí. Virtuální realitu si během návštěvy stánku RILSA vyzkoušel také ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka, který se seznámil s možnostmi využití této technologie při vzdělávání a prevenci pracovních rizik.

Digitalizace mění nejen pracovní nástroje, ale také způsob organizace a výkonu práce. Virtuální realita představuje významný krok v modernizaci vzdělávání v oblasti bezpečnosti práce. Interaktivní výuka umožňuje zaměstnancům získávat praktické zkušenosti v realistických podmínkách a zaměstnavatelům nabízí efektivní nástroj pro prevenci pracovních rizik. Odborné poznatky ukazují, že využití interaktivního simulačního školení může přispět ke snížení počtu pracovních úrazů i ke zvýšení efektivity vzdělávání.

Ministerstvo práce a sociálních věcí prostřednictvím RILSA dlouhodobě podporuje vývoj a testování inovativních nástrojů reagujících na technologické změny na trhu práce. Součástí prezentace RILSA na akci Práce, péče a rodina ve Strakovce byly také online kvízy, které návštěvníkům zábavnou formou umožnily ověřit si znalosti z oblasti bezpečnosti práce, prevence úrazů, ochrany zdraví a odpovědného chování v každodenním životě. Obsah soutěží byl přizpůsoben různým věkovým skupinám a spojoval témata pracovní i osobní bezpečnosti.

Zájem návštěvníků o virtuální realitu i soutěžní aktivity potvrdil, že moderní a interaktivní formy vzdělávání mohou být účinným způsobem, jak přiblížit problematiku bezpečnosti práce a ochrany zdraví široké veřejnosti.

Výzkumnice na konferenci představily projekt RILSA Předávání informací v oblasti BOZP, krizového řízení a ochrany obyvatelstva pro širokou veřejnost prostřednictvím technologických trendů.

Hlavní pozornost věnovaly kampani Kde blb, tam nebezpečno, která se zaměřuje na prevenci pracovních úrazů a věnuje se takovým tématům, jako jsou například rizika a rizikové faktory, pracovněprávní vztahy, pracovní lékařství, well being na pracovišti.

Expertky z RILSA přiblížily realizaci kampaně (strukturu, tematické okruhy, typy osvětových materiálů a jejich úložiště, kampaně na sociálních sítích) i její evaluaci.

Součástí prezentace bylo i představení propagačních předmětů a seznámení s dalšími informačními zdroji v oblasti BOZP, které nabízí Výzkumný institut práce a sociálních věcí.

Prezentace BOZPIQ a jeho kampaně prevence pracovních úrazů v ČR je ke stažení z webových stránek výše uvedeného projektu.

I letošní konference ČDS byla platformou pro sdílení vědeckých poznatků demografů, statistiků, sociologů, geografů a dalších odborníků z akademické i státní sféry, a to převážně v oblasti demografického výzkumu a populačního vývoje.

Socioložka Sylva Höhne na konferenci představila dílčí výstupy projektu RILSA Současná česká rodina a podpora jejích funkcí, který se zatím věnoval mimo jiné situaci nízkopříjmových rodin s dětmi. Tyto rodiny byly vymezeny jako rodiny pobírající přídavek na dítě. S. Höhne se ve svém vystoupení soustředila na charakteristiku, sociodemografickou strukturu a životní podmínky nízkopříjmových rodin (včetně možných regionálních rozdílů). Zabývala se i parametry nastavení dané sociální dávky.

Analýza administrativních dat ukázala například to, že oproti obecné populaci jsou mezi nízkopříjmovými domácnostmi četnější jak rodiny s více dětmi, tak rodiny sólo rodičů. Výsledky zároveň potvrdily regionální rozdíly, včetně vyššího podílu rodin s nejnižšími příjmy nejen v Ústeckém, Karlovarském a Moravskoslezském kraji, ale také ‒ pro mnohé překvapivě ‒ v Praze.

Prezentace Sylvy Höhne Nízkopříjmové rodiny s dětmi pohledem administrativních dat je volně dostupná zde.

Zájemcům o danou problematiku doporučujeme výzkumnou zprávu RILSA Nízkopříjmové rodiny s dětmi a policy brief Děti v rodinách s nízkými příjmy.

Rozhovor vycházel ze skutečnosti, že přibližně jednu pětinu České republiky tvoří senioři a řada z nich má problémy s používáním nových technologií. Lucie Vidovićová z RILSA odpovídala na dotazy, jaké důsledky z toho plynou pro starší lidi a nakolik se jedná o další formu diskriminace.

Podle socioložky u tohoto tématu občas zaznívá „obviňování obětí“, tedy výroky o tom, že mnozí senioři nové technologie využívat prostě nechtějí. L. Vidovićová podobné zevšeobecňování odmítla. Zároveň podtrhla, že je povinností společnosti trpělivě nové technologie vysvětlovat a pomáhat s jejich používáním.

Redaktorka Českého rozhlasu Brno se ptala i na dobré příklady praxe, kdy se daří s technologickou diskriminací seniorů bojovat. „Takovým příkladem je zajímavá iniciativa Jihomoravské agentury pro veřejné inovace. Tato organizace řeší dostupné asistivní technologie. A pro tento účel zavádí nezávislého technologického asistenta, který by docházel do domovů pro seniory a pomáhal technologie zavádět,“ vysvětlila Lucie Vidovićová způsob šíření nástrojů, které mohou pomáhat lidem se sníženou soběstačností, kupříkladu právě mnohým seniorům.

Příklady dobré praxe vidí socioložka i v zahraničí: „Vzhlížím k Británii a k severským zemím. Například Estonsko je v Evropě unikát. Dlouhodobě má velmi dobře digitalizovaný stát a dělá poměrně hodně pro to, aby se lidé mohli zapojit do elektronických služeb státu“.

Celý rozhovor s Lucií Vidovićovou z RILSA pro pořad ČRo O čem se mluví je volně k dispozici zde.

Zájemcům o rozmanité informace týkající se stárnutí a jeho výzkumu doporučujeme sledovat facebookovou veřejnou skupinu Stárnutí: Je věk jenom číslo? (tuto platformu založila a spoluspravuje Lucie Vidovićová).

RILSA na letošním Veletrhu vědy představil interaktivní činnosti zaměřené na prevenci pracovních rizik a moderní přístupy ke vzdělávání v oblasti BOZP. Návštěvníci stánku si vyzkoušeli i zábavné kvízy a školení BOZP ve virtuální realitě s využitím VR brýlí. 

Součástí nabídky bylo seznámení s projektem Napo pro učitele: vzdělávacím programem Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (EU-OSHA), jehož cílem je hravou a srozumitelnou formou nabízet žákům základních škol témata prevence rizik a bezpečnosti práce. V České republice je tento projekt zaštítěn právě výzkumným institutem RILSA.

Socioložka Lucie Vidovićová, vedoucí oddělení sociální politiky a sociální práce Výzkumného institutu práce a sociálních věcí (RILSA), se ve svém vystoupení Vize alternativních demografických budoucností – co když bude všechno jinak? vyslovila k několika závažným sociálním, ekonomickým a psychologickým aspektům současného demografického vývoje v České republice i v zahraničí.

Poukázala mimo jiné na skutečnost, že prodlužování střední délky života se netýká všech skupin obyvatel stejně. V Česku, podobně jako například ve Velké Británii nebo USA, mají vyšší naději dožití především lidé s přístupem ke kvalitnímu vzdělání, bydlení, zdravotní péči a stabilnímu zaměstnání.

Častá zjednodušující a alarmistická tvrzení o stárnutí populace Lucie Vidovićová odmítla ‒ i s odkazem na zjištění svého kolegy z RILSA Roberta Jahody ‒ jako zkratkovité teze zakrývající některé problémy, které jsou socioekonomického původu. Uvedla například, že rozdíl střední délky života mezi nejlépe a méně rozvinutými regiony v České republice dosahuje v průměru čtyř let.

Videonahrávka vystoupení Lucie Vidovićové na debatě Cesta k udržitelnému demografickému vývoji a mezigenerační solidaritě je dispozici zde:
https://www.youtube.com/watch?v=SndkujAWEc4&t=3297s (v čase od 54:03).

Prezentace Lucie Vidovićové zaujala například i server ZdraveZpravy.cz, který přináší informace ze zdravotnictví a zdravotní péče s přesahem do sociální politiky. Server na výrocích L. Vidovićové založil svůj článek Šanci zestárnout mají v Česku bohatí lidé. Ti chudí už moc ne.

Deník – v úhrnu svých regionálních mutací jedno z nejčtenějších českých periodik – o tom přinesl 19. května rozhovor s ekonomem Robertem Jahodou, který působí ve Výzkumném institutu práce a sociálních věcí (RILSA) a rovněž jako vedoucí Katedry veřejné ekonomie na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity. 

Z odpovědí Roberta Jahody vybíráme: „Majetkový test je standardním nástrojem v systémech testovaných dávek a jeho logika je legitimní: domácnost s vysokými úsporami má zdroje, které může před čerpáním dávky využít. Dávka má sloužit jako pojistná síť pro ty, kteří ji skutečně potřebují.

[…]

Domácnosti bez finanční rezervy jsou obecně výrazně zranitelnější vůči nenadálým výdajům nebo výpadkům příjmu – každá nenadálá situace, výpadek příjmu nebo nečekaný výdaj pak může celou domácnost vážně destabilizovat. Naopak nízkopříjmová domácnost, která si navzdory skromným příjmům odkládá stranou a vejde se do zákonných limitů, o nárok na dávku nepřijde. Je pak ve výrazně lepší situaci, protože má rezervu i přístup k systémové pomoci zároveň. Z pohledu konstrukce zákona se zákonodárci snažili nastavit limity tak, aby ani nízkopříjmové domácnosti s určitou finanční rezervou o nárok nepřicházely”.

(Zvýraznění některých pasáží provedla redakce aktualit RILSA.)

Robert Jahoda vedl projekt Body zlomu v nepojistných dávkových systémech, v němž spolu s dalšími ekonomy z RILSA Jitkou Špeciánovou, Filipem Mandysem a Vlastimilem Beranem analyzoval možnosti nastavení nepojistných sociálních dávek. Poznatky z tohoto projektu využilo MPSV při přípravě zákona č. 151/2025 Sb., o dávce státní sociální pomoci.

Celý rozhovor Deníku s ekonomem Robertem Jahodou je volně dostupný zde.

Cílem nové konference je propojovat komunitu českých ekonomů působících v ČR i v zahraničí a podporovat jejich komunikaci se zahraničními experty pracujícími v České republice.

Za Výzkumný institut práce a sociálních věcí (RILSA) se Research Connect Conference zúčastnil ekonom Filip Červenka. V posterové sekci prezentoval výzkum zaměřený na dopady vnímané ekonomické nerovnosti v ČR. Na tématu dlouhodobě spolupracuje s ekonomem Robinem Maialehem (RILSA). Prezentovaný výzkum vzbudil mezi účastníky značný zájem a podnítil odbornou diskusi. Téma současně odpovídá rostoucímu zájmu ekonomie o distribuční dopady monetární politiky.

Pro zájemce o danou problematiku připomínáme dva články, které experti z RILSA publikovali v prestižních zahraničních časopisech.