Abstrakt
Problematika péče o seniory u nás zatím není na rozdíl od péče o děti předškolního věku dostatečně zmapována z hlediska vývoje genderovanosti politik2 této péče. Zajímá nás proto místo rodiny či přesněji rodinných příslušníků v tomto systému. V předkládaném článku se snažíme překlenout dosud existující vědomostní mezeru, když sledujeme vývoj péče o seniory v období socialismu a postsocialismu právě z tohoto hlediska s cílem objasnit, nakolik se v nastavení těchto politik změnil jejich vývoj během vymezeného období. K posouzení směru tohoto vývoje využíváme typologizaci Sigrid Leitner, která klasifikuje detailněji familializační a de-familializační tendence, resp. režimy sociálního státu a stanovuje kritéria pro jejich měření.